Recenze: Logan: Wolverine – eRková revoluce na poli vážných komiksových filmů?

Loučení Hugha Jackmana s jeho ikonickou rolí si již pár týdnů před premiérou stihlo získat pověst velké filmové události, která filmy podle komiksů posouvá zase o kus dál. Co je na tom pravdy?

Obě předchozí Wolverineovy sólovky se dají označit přinejlepším za průměrné filmy. Origin Gavina Hooda byl zábavným, ale dosti sterilním letním popcornem, který dost zahanboval animální kořeny hlavní postavy, z dvojky se pak pod taktovkou Jamese Mangolda stal vyložený paskvil pohřbívající potenciál komiksové předlohy. Mangold přesto překvapivě dostal šanci na reparát. Foxové mu svěřili projekt náročný hned na několika úrovních. Zaprvé, jak už jsem zmínil, jde podle všeho o poslední film nejen Jackmana jako Wolverina, ale i Patricka Stewarta v roli Charlese Xaviera. Zadruhé, film přichází nejen po nepříliš zdařilém druhém sólovém Wolviem, ale i po rozpačitě kvalitativně i kasovně přijatém X-men: Apokalypsa. Zatřetí, adaptuje se ikonický komiks Old Man Logan a fanoušci jsou nároční. No a začtvrté, po úspěchu Deadpoola se studio rozhodlo věřit v rating R, který přiřklo i Loganovi.

Mangold, zručný realizátor, ale nepříliš osobitý filmař, stál tedy před sakra náročným úkolem. Pokazit tak ambiciózní, pro studio, diváky i zainteresované herce důležitý projekt by znamenalo kariérní katastrofu. Logan byl ale evidentně od začátku až do konce perfektně vymyšleným, dramaturgicky přesně naplánovaným projektem, který nepotřeboval za kamerou žádného Aronofskyho. Stačil schopný řemeslník s nekompromisním a usedlým režijním přístupem.

Pocitový opak Deadpoola

Rozjívený a infantilní Deadpool loni narazil na zlatou žílu díky tomu, že si ze všech komiksových klišé jednoduše dělal srandu, eRkový rating využíval pro směšně nadsazenou brutalitu a prvoplánově přisprostlé humory. Logan na to jde úplně jinou cestou a nasazuje smrtelně vážnou tvář oscarového dramatu, ve kterém občas někdo někomu usekne nějakou tu končetinu. A bolí to. Co filmu musím ohromným způsobem přičíst k dobru je fakt, že každou ránu z něj doslova cítíte.

Příběhově rozhodně nejde o nějakou revoluci na poli komiksových filmů. Potkáváme zde zničené postavy v bezútěšném světě budoucnosti, který ovládají korporace a mutanti v podstatě vyhynuli. Jejich poslední zástavu zdánlivě drží zarostlý a chlastající Logan, který má potíže s hojením a ani adamantiové drápy mu už nefungují jako zamlada, senilní Charles a před sluncem se skrývající Caliban. Logan se živí jako řidič limuzíny a spoří každý dolar, aby si mohl koupit jachtu a spolu s Xavierem na ní dožít zbytky svého mizerného života. Jednoho dne jej však těsně po sobě kontaktují hysterická Mexičanka a její podivný přítel s robotickou rukou. Ukáže se, že jde o holčičku Lauru, ve které se možná skrývá víc, než se na první pohled zdá…

To, co následuje, je zatraceně stylový komiksový western (jestli znáte klasickou westernovou podívanou Shane, máte se na co těšit) smíchaný s lehce bizarní road-movie ve složení nasraný Wolverine, fuckující a polodementní Profesor X a neustále mlčící Laura, která se na počkání mění ve vraždící mašinu, která by i Hit-Girl z Kick-Ass srovnala během pěti vteřin. V patách jsou jim vojáci, šílení vědci, a pokud jste viděli potitulkovou scénu z X-men: Apokalypsa, tak víte, že ti mají k dispozici i další, zatraceně nebezpečnou zbraň. Klasická naháněčka, která odkazuje právě k celé řadě westernů. Originalita příběhu nicméně není tím, čím by nás chtěli tvůrci Logana dostat na lopatky. Tím je spíš jeho nekompromisní podání, které skutečně nepřipomíná žádný komiksový film, který jsme doposud viděli. Logan je komiksový Šílený Max, který ukazuje vztyčený prostředníček dnešním uniformním týmovkám a jde si svou vlastní, brutální cestou.

Tu brutalitu zkrátka nelze nezmínit, protože z filmu vyčnívá od samotného začátku. A to vyčnívá rozhodně nemyslím špatně. Krev není používaná jako cirkusová atrakce, ale jako podtržení brutálního světa, ve kterém se staré známé postavy ocitly, a který už nemá nic společného s tím, jak kdysi žily. Což ostatně zdůrazňuje i meta- hra s komiksovými sešity, které se Loganovi dostanou do rukou, a které neustále shazuje jako utopii. Mangoldův zemitý řemeslný styl a celkově usedlá vizuální stránka (ne že by ten film působil levně, spíš je špinavý a střídmý, což mu jen prospívá) spolu se zmíněným násilím dávají filmu naléhavost, díky které působí mnohem sevřeněji než jakákoliv komiksová podívaná z posledních let.

Tak jde čas s Wolverinem

Všechny tyhle faktory přispívají k tomu, že rozlučka s postavou, která tu s námi byla dlouhých sedmnáct let a devět filmů, je neskutečně intenzivní. Hugh Jackman si zde nemusí vypomáhat nějakým charakterním herectvím, jako skoro až eastwoodovská ikona mu stačí pár zarputilých a bolestných výrazů, abychom jako diváci (a fanoušci, to především) cítili tíhu těch let, které si postava prožila. A my s ní. Logan je perfektní pomník vytesaný této ikonické postavě, pomník, díky kterému se definitivně stane nesmrtelnou. Film nám našeho starého známého ukazuje skutečně krvácet a trpět nejen fyzicky, ale i duševně, zároveň ale konečně ukazuje Wolverina, kterého jsme tak dlouho toužili vidět. Jako z řetězu utržené zvíře, které, když se ohání svými nezničitelnými drápy, zanechává po sobě nenapravitelnou krvavou spoušť. Což bolí o to víc, že na Loganovi vidíte, že se mu do toho všeho násilí nechce, že toho má dost. V tomhle ohledu (jakási demytizace komiksové postavy a její posun) skutečně Logan nemá daleko k Temnému rytíři.

Jeho nesmrtelnosti ale dle mého nedosáhne z několika důvodů. Především, jak už jsem naznačil výše, jeho příběh je poměrně lineární a po nevyhnutelných zatáčkách se sune k ještě nevyhnutelnějšímu konci. Ty nejlepší scény ve vás zůstanou nikoliv pro svou originalitu, ale pro syrové zpracování (fantasticky gradovaný moment, ve které holčička poprvé doslova vytasí drápy). Ještě hmatatelnější problém vidím v absenci nezapomenutelného záporáka. Boyd Holbrook se snaží, ale oproti stěžejním postavám zůstává jen nepříliš nebezpečným pěšákem, Richard E. Grant nemá dostatek prostoru. Žádný Magneto nebo Stryker. Civilní záporáci byli jistě záměrem tvůrců a použitím vy-víte-koho tvůrci dosáhli velkého napětí, ale pocit permanentní hrozby obzvlášť u tak krutého příběhu by film pravděpodobně vystřelil do absolutních výšin.

I tak jde ale o nejzajímavější komiksový příběh za hodně dlouhou dobu. Je si vědom svých kořenů, přitom se od nich nebojí odpoutat, žánrově hledat inspirace v úplně jiných poetických základech, než jsme u komiksových filmů zvyklí, hlavně ale jde až na dřeň a to nejen co se násilí týče. Trochu mě mrzelo, že fikční svět, ve kterém se film odehrává, nedostal uspokojivější background, je tvořen spíše nenápadnými náznaky. Ale i to mu dodává tu jeho depresivní působivost. Logan: Wolverine každopádně má potenciál být zlomovým žánrovým filmem, který ukáže studiím sílu správně a účelně využitého drsnějšího ratingu a odstartuje vlnu vážně podaných a suverénně prodaných komiksových filmů. Byl bych za to jen rád, lehce sterilní Marvel a tápající DC si zaslouží podobně nekompromisní konkurenci.

Verdikt

Má možná své mouchy, ale když v sobě člověk Logana nechá doznít, musí před ním smeknout klobouk. Podobně odvážný film, který chce zároveň být komerčně úspěšnou hollywoodskou podívanou, byl naposledy Šílený Max, se kterým má tento film nejednu styčnou plochu. Přehnaný hype mu možná u některých diváků ublíží, na nějaká absolutoria mu přeci jen pár věcí chybí, za odvahu a minimum kompromisů si ale ode mě tu slabší devítku zaslouží.

Hodnocení: 9/10

Autor recenze: Tomáš Poštulka