Svéráz Fehu se po několika amatérských projektech (za všechny zmíním Andyho film a Cirgulu) zapsal do širšího povědomí sociálně uvědomělým hororem Nenasytná Tiffany, což byl snímek bezpochyby zajímavý a v našich končinách unikátní, trpěl ovšem podobnými neduhy, které mi vadily i na Pěstírně. Na obou projektech je na jedné straně vidět nadějný autorský otisk tvůrce, který velmi dobře ví, co chce točit, zároveň ale v obou případech v důsledku určité autorské nevyzrálosti zůstává někde v půli cesty.
Styl baví, obsah pokulhává
Pěstírna je od začátku do konce silná ve své žánrové i koncepční uvědomělosti. Dokáže následovat a poměrně chytře využívat moderních vypravěčských trendů, dobře pracuje se svou serialitu, ale zároveň se bohužel úplně nedokáže zbavit očekávaného stigmatu svých potenciálně filmových kořenů. S přihlédnutím k celkové stopáži seriálu sledujeme v podstatě dvouhodinový film, který je natolik sevřený ve svém konceptu, prostředí a postavách, že se divák jen těžko smiřuje s faktem, že musí celý týden čekat na pouhých třináct minut příběhu. Vypustit na Streamu celý seriál ve stylu Netflixu by tento problém vyřešilo a přitom by se neztratil potenciál seriality. Jen by měl divák flexibilnější možnost volby, jakým způsobem Pěstírnu konzumovat.
Příběh problémového Ondry, který je nucen kvůli finančním potížím přes svou klaustrofobii strávit měsíc v podzemní pěstírně marihuany, má silnou výchozí premisu s velkým potenciálem na rozehrání drásavé thrillerové podívané, která v našem prostředí zatraceně chybí. Máme tu uzavřené prostředí, omezené spektrum postav, ústředního hrdinu vhozeného do mezní situace, která se nevyhnutelně musí vyhrotit. Andy Fehu je navíc velmi schopný realizátor, takže patinu nekompromisní hry nervů a pudů zvládá otisknout do dravého stylu, který dodává Pěstírně na sevřenosti a dokáže na diváka přenést paranoiu a rostoucí agresi postav.
Slibně rozehraná výchozí situace se ale bohužel posouvá vpřed nepříliš zajímavým a pohříchu i předvídatelným směrem. Je třeba ocenit chytrou práci s cliffhangery, problém je spíše v tom, že jsou s železnou pravidelností v následující epizodě zazděny a jen málokdy se stane, že příslib z konce jednoho dílu je v tom dalším odpovídajícím způsobem vytěžen. Výsledek tak opravdu působí, jakoby do celovečerního filmu tvůrci naroubovali po každé čtvrthodině povinný zvrat, ale pak už se nestarali o to, jak na něj navážou. Jako divák jsem se tak cítil poměrně frustrovaný z toho, že jsem pokaždé naletěl na to, že „se to teda za týden konečně pořádně rozjede“.
Otevřený konec, nebo jen další příslib?
Přesně v tomto duchu se nese i závěr seriálu, který opět nedošel k žádné katarzi, ale zase skončil jen u vnazení diváka. Což se vzhledem k celému průběhu Pěstírny dalo dost dobře očekávat, přesto to asi u mnohých diváků způsobí nemalou kontroverzi. Tady se nabízí otázka, zda Stream odklepne druhou sérii. Nebyl bych proti, protože by se zaprvé pravděpodobně úplně změnil koncept, zadruhé si už Fehu odzkoušel seriálovou formu a dovolím si tvrdit, že by se určitě dokázal poučit z vlastních chyb a přinést plnokrevnější a autorsky ještě jistější podívanou.
V této podobě je každopádně Pěstírna rozkročena mezi poctivě odvedenou thrillerovou podívanou a herecky, scénáristicky i koncepčně nedotaženým pokusem dělat věci zase trochu jinak. Takže v podstatě ten samý případ jako Nenasytná Tiffany. Spousta nápadů, tvůrčí energie a nadšení pro věc, ale s nedotaženou dramaturgií a hlavně nevyužitým konceptem, jehož potenciál byl daleko větší, než jak celý projekt ve výsledku dopadl. Andy Fehu rozhodně zůstává v peletonu nejzajímavějších domácích tvůrců, nicméně doufám, že u jeho dalšího projektu už budu moci zahodit rozpaky stranou a režisér konečně přijde s žánrovkou, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat.
Verdikt
Opět na půli cesty. Pěstírna při lepším rozvedení zvoleného konceptu mohla udělat velkou díru do českého seriálového rybníčku, zůstala však u obstojného pokusu, který naplno nevyužívá ani svůj žánrový a stylový půdorys, ani potenciál, který nabízela jeho seriálová forma. Andymu i Streamu připisuji body za odvahu, výsledná realizace má ovšem k uspokojivosti daleko.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.