Recenze: Spider-Man: Homecoming - Povedl se Spideyho návrat domů?

Cesta k tomuto filmu byla dlouhá. Velmi dlouhá. Více o ní v těchto dvou článcích: Vývoj filmu. Hledání herce. Ve zkratce šlo o studiem Sony každým rokem hůře a hůře využitou licenci, kterou nakonec k radosti všech fanoušků "půjčili" zpět Marvelu. Přípravy se rozjely v první sekundě po podepsání smluv a tento týden v kinech startuje výsledek. Povedl se?


Zpět ke kořenům ... ale úplně jinak.

Režisér filmu Jon Watts a ústřední mozek MCU Kevin Feige se nechali hned na začátku všech příprav slyšet, že nebudou točit klasický origin, protože ten už se na plátně objevil dvakrát a byla by to zkrátka nuda. Retrospektivně navíc nutno uznat, že první dva Raimiho díly stárnou v celku dobře a obzvlášť Spider-Man 2 je mnohými stále uznávaný za jednu z nejlepších komiksových adaptací vůbec. Tvůrci aktuálního rebootu tedy měli vcelku složitý úkol. Pokusit se uspokojit hardcore komiksové fanoušky a zároveň natočit něco dostatečně nového. Filmový návrat nejikoničtější postavy komiksového světa zpět do rukou původního studia zkrátka musel být náležitě epický. Nepovedlo se. Díky bohu za to.


Když nevíš co by, zkus jiný žánr...

Nový Spidey má dvě hlavní hvězdy. Toma Hollanda (k němu se ještě dostanu) a režiséra Jona Wattse, kterým Marvel pokračuje ve své tradici hledaní relativně neznámých, ale překvapivě schopných jmen. Watts má za sebou jen dva menší filmy, ale zejména při sledování jeho docela úspěšné festivalovky Cop Car člověku velmi rychle dojde, proč byl skvělou volbou. Výborná práce s dětskými herci a mistrné přepínání mezi nevinnou polohou a čistým thrillerem. Obojí se do reinkarnace příběhu o superhrdinovi ze střední náramně hodí. Musím se přiznat, že když oznámili, že se film bude ubírat směrem k atmosféře filmů Johna Hughese, byl jsem docela skeptický. Mám žánr nostalgických "coming of age" filmů velmi rád a moc dobře vím, že v nezodpovědných rukou se podobné snímky občas i docela nepříjemně nepovedou. Co teprv, když do rovnice přibyde ještě superhrdinství a reference na MCU? To mohla být solidní katastrofa. Jenže nebyla. Přesně naopak.


Komiksárna, která má co říct?

Spider-Man: Homecoming je totiž naprosto jiný film, než byste od marvelovky čekali. Chybí v něm taková ta s komiksovými adaptacemi spojovaná "samozřejmost". Ty archetypy, které v žánru prostě očekáváte. Nejvíce je to vidět na záporákovi, kterého naprosto bravůrně ztvárnil Michael Keaton. Marvelovky na záporáky docela trpí a často v nich působí velmi "spotřebním" dojmem. Jako by si producenti při plánování filmu položili otázku: "Tak kdo bude zlej tentokrát?" ...a pak si nad otevřeným katalogem Marvelu hodili kostkou. Vulture je úplně jiná káva. Je to prostě týpek, tatík od rodiny, co se snaží přežít a dát práci pár lidem. Jasně, že se naštve, když mu někdo začne bez zájmu házet klacky pod nohy. A vy to chápete. Skoro mu až fandíte. Smekám. To v MCU prostě dlouho nebylo.


Millenial Spidey

Koukal jsem tuhle jednou na show Jimmyho Kimmela a Peter Parker tam docela dobře hrál Toma Hollanda. Ne, vážně. Tom Holland prostě je Peter Parker. Promiň Tobey, promiň Andrew, ale Tom si tu roli jednoznačně ukradl pro sebe. A zaslouženě. On totiž není žádné herecké ořezávátko a v těch (při filmování) devatenácti letech si už zvládl střihnout pár solidních rolí včetně divadelní adaptace Billyho Elliota. Je to talent a Marvel měl při jeho výběru vážně šťastnou ruku. Celá pointa filmu tkví v neustálém přepínání mezi komorní nostalgickou polohou obyčejného příběhu z Peterova dospívání a epickým světem MCU superhrdinů. Špatný herec by z toho udělal nerealistickou a těžko uvěřitelnou podívanou. Tom to ale zvládá na jedničku a problémy, které řeší, cítíte s ním. ...ať už je to ignorovaná touha stát se Avengerem, problém rozhoupat se při pokusu pozvat pěknou holku na ples, nebo nejlepší kamarád, který je ze všeho tak nadšený, že prostě nezavře zobák.


Finále bez destrukce velkoměsta?!?! #rage

Co mě zaujalo asi nejvíc, byl způsob, kterým Jon Watts bezchybně ždímal dramatické okamžiky z úplně obyčejných scén. Nerad bych spoiloval, ale třetí třetina filmu je nádherně svěží. Ta, ve které většině ostatních komiksáren dojde dech a vy víte, že už přijde jen obligátní destrukce velkého města či malého státu. Jon Watts na to jde jinak a opatrně do sebe nechává narážet oba světy, ve kterých Peter žije. Vrcholem filmu nejsou žádné digitální puzzle tvořící komplexní bojovou scénu. Ne. Jsou jím dvě naprosto komorní a statické scény, které jsou vyladěné do posledního detailu. Od toho, jak se v tu chvíli změní tón a vyznění celého filmu, přes jejich komiksově věrnou kameru a kompozici, přes skvělé výkony několika málo zůčastněných, přes způsob, kterým se v nich skoro bez mluvení posouvá děj, až po morální dopad, který mají na hrdinu i záporáka. Nenechte se mýlit. Ve filmu akce je, je jí dost a ikdyž efekty občas nejsou to nejlepší, co v Hollywoodu aktuálně umí, rozhodně nejde o nic utahaného. Není to ale film, na který byste šli primárně kvůli akci. Jeho kvality jsou úplně jinde.


Na co vlastně koukám?

V té originalitě paradoxně tkví největší zádrhel. Musíte být relativně otevřený divák, aby vás film nadchnul. Pro fanatické vyznavače komiksového náboženství je tam moc změn oproti hned několika verzím komiksu, ze kterých nový Spidey čerpá. Pro milovníky akce je tam zase příliš mnoho času, kdy se nic moc nehýbe. Když ale film pochopíte jako příběh o tom, jak se na střední škole vypořádat s takovým tím malým detailem, že jste vlastně superhrdina, pak funguje ještě o kousek lépe, než jste čekali. V průběhu naskočí pár motivů a komentářů, které později dostanou pěkné u srdce hřejivé zakončení (poznámka: "headset", "kravata". Dojde vám. :) ) a celý film disponuje takovou tou osmdesátkovou náladou a vážně funkčním humorem. Zároveň ale, když potřebuje, umí skvěle zvážnit. Možná je to jen tím, že se dá s mnoha okamžiky nostalgicky sžít, ale po dlouhé době jsem měl u marvelovky pocit, že sleduju "dobrodružství".


Závěr:

Musím se přiznat, že se mi na filmech od Marvelu přestávala líbit ta jejich generičnost. Doufal jsem, že by se nový Spidey mohl zařadit k výjimkám a přesně to se také stalo. Navíc způsobem, který se opírá o kulturu "coming of age" filmů. To by mohlo některé fanoušky zklamat, ale já tomu prostě neumím dát méňe než devět z deseti. Po nějaké době zase jednou komiksárna, kde mezi úvodem a finálem není jen očekávaná výplň.


Verdikt:
9/10