Přímo uprostřed nevinného městečka Derry v americkém státě Maine se schyluje k dramatickým událostem. Děti mizí v temných a páchnoucích stokách pod městem a stojí za tím ďábelské stvoření - klaun Pennywise živící se strachem svých obětí. Zatímco dospělí tuhle hrozbu nevidí, skupinka loserů z místní školy vyráží pod vedením Billa Denbrougha do boje, který je může stát život. Do toho se navíc musí poprat i s partičkou šmejdů, kteří je šikanují a také s hrozbami, kterým musí čelit ve svých běžných životech.
Kingův román TO patří k jeho nejslavnějším a nejobjemnějším dílům. Pokud jste ho četli, asi k filmové verzi budete mít trochu jiný přístup než diváci, kteří předlohu neznají - podobně jako třeba v případě Pána prstenů. Ať už patříte do kterékoli skupiny, z kina budete nejspíš odcházet spokojení, protože TO se podařilo. Spokojený je dokonce i Stephen King a to zdaleka není běžné, Stanley Kubrick by se svým Shining mohl vyprávět.
V první řadě nové filmové TO splňuje požadavky na horor jako takový. Nepamatuji si, že bych v kině za posledních pár let (s výjimkou prvního dílu V zajetí démonů) viděl napínavější kousek. Ne, že by šlo o mistrovské dílo redefinující žánr, protože ingredience, které režisér Andy Muschietti používá, jsou standardní a mnohokrát prověřené, je jich ale požehnaně a je vidět, že Muschietti má žánr v malíčku. Při zpětném pohledu mám dokonce pocit, že drtivá většina scén ve filmu je hororového charakteru, kdy je někdo v ohrožení tím či oním způsobem. Dočkáte se klasických lekaček, jedné nastavené geniální lekačky a několika brutálních scén, z nichž jedna je hned v úvodu. Nudit se rozhodně nebudete.
Pravda, postavy se občas chovají nelogicky - patrné je to obzvlášť v akčním finále, kdy klasicky štěpí síly, přestože se domluvily, že musí držet pohromadě - většinou se to ale dá omluvit jejich věkem a stupněm rozrušení. Takže pokud chcete v kině horor (a King jako takový pro vás nic neznamená), TO vás určitě nezklame a nasype do vás poctivou atmosféru napětí, strachu a hrůzy, kterou zalije několika litry teplé krve.
Žánr v malíčku a postavy, které ho táhnou nahoru
Za zmínku stojí především Jaeden Lieberher v roli vůdce party a Sophia Lillis jako Beverly Marsh, jediná dívčí postava. Škála emocí, které tu hrdinové zažívají je pestrá, od děsu a hrůzy až ke komickým situacím (skvělý Finn Wolfhard tu jede doslova fuckovací vodopád a používá tohle slovíčko s tak úžasnou dětskou nevědomostí a bezprostředností, že to funguje i jako opakovaný vtip). Úkolem dětských herců přitom není jen přesvědčit vás o tom, že se s nimi (a o ně) máte bát, ale také vás dovést až k závěrečné katarzi, kdy jejich postavy mentálně dospějí. Protože TO nikdy nebyl jen klasický hororový příběh, ale také příběh o silném přátelství v nedobrých časech, o dětské duši, o radostech a strastech dospívání a o tom, že některá traumata si s sebou neseme až do dospělosti a pokud se jim nedokážeme postavit čelem, prohrajeme. Většinu z těchto motivů naštěstí v téhle filmové verzi najdete a zbytek nás doufejme čeká v druhém dílu.
Ve filmovém TO nechybí ani další nezbytné kingovské ingredience. Přesně se podařilo vystihnout atmosféru malého amerického městečka a s výjimkou proměn klauna Pennywise, kdy Muschietti používá počítačovou animaci (zbytečně), tu nenajdete pasáž, kdy byste cítili z plátna dnes tak častou umělost způsobenou omalovánkami na zeleném pozadí (byť tu na něj nepochybně také muselo občas dojít). TO hodně připomíná jiný film podle Stephena Kinga - Stůj při mě nebo také legendární Plácek - ovšem smíchaný s Noční můrou v Elm Street. A samozřejmě, celé to má společné geny se seriálem Stranger Things, který se Kingovou a Spielbergovou tvorbou inspiruje (aneb kruh s euzavírá) a jehož hrdiny jsou rovněž děti žijící v 80. letech.
TO: Jak dělá Bill Skarsgård jako Pennywise svůj démonický úsměv? Tady to máte bez masky!
Změny proti předloze
TO všechno jsou ale spíš jen drobné poznatky k TOmu, co všechno se z obsáhlého a skvělého románu podařilo a nepodařilo na plátno dostat, co tam mohlo - ale současně nemuselo - být. Možná, že kdyby měl film ještě tuhle jednu vrstvu navíc, šlo by o jedno z nejgeniálnějších převedení Kingova románu na plátno. Jenže riziko, že by to nevyšlo, je poměrně velké a tak jsem za výsledek rád. Muschietti naTOčil řemeslně skvěle zvládnutou adaptaci; s pochopením žánru i předlohy, s respektem k ní, ale bez přílišných obav, aby jí neublížil a nenaštval fanoušky, moderně a přitom vlastně docela oldschoolově, bez klipovitého pojetí a s důrazem na postavy. Vypadá to jednoduše, ale na to, kolikrát už se Stephen King převáděl na plátno a kolik bylo těch úspěšných pokusů, je to malý zázrak.
Verdikt
TO patří k nejlepším adaptacím díla Stephena Kinga a navíc je to i jeden z těch hororů, které nás nejspíš budou bavit ještě za mnoho let. Je dobře odvyprávěný, nabízí výjimečně hutnou porci filmového napětí i hrůzy, dokáže krví vymalovat celou koupelnu a s pomocí skvělého castingu navíc odvyprávět i působivý příběh skupinky dětí, které se navzdory všem okolnostem postavily ZLU, pochopily význam slov jako je ,,přátelství" a ,,zodpovědnost" a v souboji s odporným klaunem Pennywisem tak nějak mimochodem dospěly. Doufejme, že druhý díl se podaří minimálně stejně a z TO bude definitivně novodobá klasika. Nakročeno k tomu má výborně.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.