TOP 10 nejzajímavějších filmů podzimu 2017

Letošní léto je u konce a s ním i plejáda velkofilmů, se kterými jsou horké měsíce vždy neodmyslitelně spjaty. No, pokud to vezmeme do důsledků, v srpnu jsme se už žádných skutečných blockbusterů nedočkali, takže přechod do sychravého podzimu nebude pro popcornového fanouška tak bolestivý, jako obvykle. Tím spíš, když se člověk podívá na výčet premiér, které nás v příštích třech měsících čekají. Míchají se tady festivalovky, které se konečně dostávají do českých kin, zajímavé filmy, které by v letní konkurenci zapadly, i nadupané vysokorozpočtové projekty a pokračování zavedených frančíz. Skutečně bude z čeho vybírat a jsem příjemně překvapený, že mi dělalo poměrně velký problém stlačit seznam toho nejzajímavějšího na pouhou desítku. Což se mi nakonec podařilo, takže tady je deset filmů, na které se v rozmezí září a listopadu nejvíc těším.

To (Andy Muschietti) – 7. září

Rozčarování z Temné věže by fanouškům Stephena Kinga měla brzy vynahradit adaptace hororové bichle To. První z plánovaných dvou filmů zatím sklízí fantastické reakce, očekávají se dost možná nejvyšší zářijové tržby všech dob a vzhledem k tomu, že To pro mě byla dlouhé roky nejoblíbenější kniha vůbec, zákonitě se nemůžu netěšit. Režisér hororu Mama Andy Muschietti, který u projektu nahradil známějšího Caryho Fukunagu, se pravděpodobně posune do hororové ligy a já jen doufám, že se na poslední chvíli nic nepokazí a dostaneme nejvýraznější horor posledních let. Kingovské adaptace to mají kvůli rozsahu předloh a fantasmagoriím, které se mnohem lépe snášejí na papíře, než na plátnech, odjakživa těžké, parta smolařů z Derry a klaun Pennywise si ale pořádnou filmovou adaptaci rozhodně zaslouží.

Kingsman: Zlatý kruh (Matthew Vaughn) – 21. září

První Kingsmani jsou slušně odsýpající špiónskou parodií, která pro mě nicméně nedostála pověsti a dravosti Matthew Vaughna. Při bližším ohledání ve filmu totiž divák našel jen standardní origin training, který nedosahuje kvalit x-menovské První třídy, má pár odvážnějších scén, ale ve výsledku je po stránce filmového vyprávění až překvapivě zabržděný. Zároveň jsem ale toho názoru, že dvojka může být o mnoho lepší. A trailery tuto naději jen přiživují. Ujetější, drzejší, progresivnější, akčnější, vtipnější… To jsou klasické marketingové přívlastky, kterými se pyšní prakticky každý sequel úspěšného filmu. Právě vzhledem k tomu, že na prvním dílu vidím na rozdíl od většiny rezervy, bych si dovolil doufat, že v tomto případě Vaughn a spol. svým slibům dostojí a naservírují nám konečně to, co pro mě jednička nebyla.

Dobrý časy (Benny Safdie, Joshua Safdie) – 21. září

Nominace na Zlatou palmu v Cannes, libové divácké reakce z Karlových Varů, silné herecké obsazení a časté přirovnávání k Refnovu majstrštyku Drive – to jsou pro mě dostatečné důvody, proč této stylově vyhlížející kriminálce věnovat plnou pozornost. Robert Pattinson má další šanci ukázat, že se již vymanil ze škatulky Edwarda a tak nějak věřím, že tentokrát ji chytí za pačesy jako ještě nikdy. Ohlasy mluví o nesmírně intenzivním neo-noirovém zážitku, takže se určitě vyplatí zapátrat po artových kinech, pokud nejbližší multikino zklame a Dobrý časy svým divákům nedopřeje. Za tu chvilkovou námahu by film měl určitě stát.

Wind River (Taylor Sheridan) – 28. září

Další thrillerová jistota, která v létě oblažila festivalové diváctvo v Karlových Varech a během září se podívá i do širší distribuce. Wind River se chlubí podobnými věcmi jako Dobrý časy, jen je dovádí ještě o úroveň výš. Ještě oceňovanější (cena za režii v Cannes), ještě lépe hodnocené (89% na ČSFD), ještě zářivěji obsazené (Jeremy Renner, Elizabeth Olsen, Jon Bernthal). Taylor Sheridan sice debutuje jako režisér, má ale na kontě scénáře k peckám Sicario a Hell or High Water. Očekávám tedy, že jeho režijní počin bude stejně nekompromisní, překvapivý a poctivě odvedený jako zmíněné kousky. Wind River je podzimní jistota, za kterou bych z těchto deseti filmů strčil ruku do ohně s nejmenšími pochybnostmi.

Blade Runner 2049 (Denis Villeneuve) – 5. října

Sicario – jeden z nejlepších filmů roku 2015. Příchozí – jeden z nejlepších filmů roku 2016. Velmi doufám, že toužebně očekávaný sequel Blade Runnera bude v této posloupnosti Denise Villeneuvea neomylně pokračovat. Tento frankofonní Kanaďan se svými posledními filmy zařadil mezi absolutní současnou režijní elitu, jen málo režisérů mě momentálně zajímá tak jako on. Tím spíš když točí podobný projekt, u kterého člověk do poslední chvíle neví, jestli se na něj strašným způsobem těší, nebo se jej naopak děsí. S největší pravděpodobností od každého trochu. Osobně nemám Scottovu adaptaci Philipa K. Dicka už téměř vůbec v paměti, takže si ji budu muset před pokračováním osvěžit. Všechno ale nasvědčuje tomu, že se za měsíc a kousek dočkáme nové sci-fi klasiky. Úspěchy znamenají nejen tvůrčí svobodu, ale také břímě očekávání. Villeneuve si na sebe ušil bič, všichni čekáme něco velkého. Snad to klapne…

matka! (Darren Aronofsky) – 19. října

Někde okolo premiéry Černé labutě jsem Darrena Aronofskyho považoval za dost možná nejlepšího režiséra své generace. Fontána, Requiem za sen, Wrestler, zmíněné baletní dobrodružství Natalie Portman… Vše fantastické filmy. A vidíte, co dokáže s diváckým míněním udělat jeden přešlap? Noe byl ale přešlap obřích rozměrů, navíc jsem se na film neskutečným způsobem těšil. Darren si tak vybral tříletou filmařskou pauzu a vrací se skromně s komorním thrillerem matka!. Který ale vypadá po všech směrech lahodně. Znepokojivá kampaň plná děsivých trailerů a podivných plakátů, herecké obsazení narvané špičkovými heci, jimž vévodí ústřední duo Jennifer Lawrence a Javier Bardem a především příslib toho, že Aronofsky se vrátí ve velkém stylu a opět si řekne o pozici současného filmařského krále, kterou si mezitím přivlastnili lidi jako Nolan, Iñárritu či Villeneuve. Osobně Darrenovi fandím. Málokdo dokáže dát svým postavám zabrat tak jako on.

Thor: Ragnarok (Taika Waititi) – 26. října

Druhého Thora sice považuji za nejslabší marvelovku, prvního mám ale naopak velmi rád a samotná postava samolibého severského Boha hromu, který se učí pozemské pokoře, mě vlastně dost baví. Stejně jako trailer na jeho třetí sólovku. Ten působí méně staticky, rozvernou stylizací i hudbou se snaží upomínat na populární Strážce Galaxie a hlavně konečně zbavuje Thora jeho pozemských okovů a zjevně jej nechá užít si první čistě vesmírné dobrodružství, ve kterém se mihnou ty stále ještě méně okoukané tváře z marvelovského vesmíru – Doctor Strange či Hulk. Přiznám se, i po určitém rozčarování z druhých Strážců Galaxie mě třetí Thor velice láká. Přeci jen, Marvel se velmi rychle blíží k epickému završení jedné éry s Avengers: Infinity War a Thor: Ragnarok je spolu s Black Pantherem jejich poslední celovečerní teaser na očekávanou týmovku. Tak věřím, že si na tom dali záležet.

Zabití posvátného jelena (Yorgos Lanthimos) – 2. listopadu

Humr pro mě představoval jeden z nejdivnějších a zároveň nejopojnějších diváckých zážitků loňského roku, teď se řecký provokatér Yorgos Lanthimos opět spojil s Colinem Farrellem a buďme si jistí jedním – normální podívaná z toho zas nevyleze. Očekávám originální, psychedelickou, černým humorem prolezlou divnost, kterou člověk ani pár dní po projekci nepustí z hlavy. Rachel Weisz tu sice Lanthimos nahradil Nicole Kidman, ta u mě nicméně po Oklamaném a Sedmilhářkách hlásí velmi výživný comeback, takže bring it on! Jen z normálních filmů nemůže vyžít filmový fanoušek.

Vražda v Orient Expresu (Kenneth Branagh) – 9. listopadu

Mnou původně až toužebně očekávaná adaptace Agathy Christie mě dokázala lehce odradit mimořádně podivným trailerem s ještě podivnějším knírem Hercula Poirota, kterého si samozřejmě zahrál sám režisér Branagh. Právě jeho přítomnost na režijní stoličce mě ale částečně uklidňuje, stejně jako plejáda dalších hereckých hvězd před kamerou, na jejichž svítivosti je celá ukázka postavena. Tak si to projeďme – Willem Dafoe, Johnny Depp, Michelle Pfeiffer, Daisy Ridley, Penélope Cruz, Michael Peña, Judi Dench… To opravdu nejsou žádná béčka. Nabízí se ale otázka – může tato nová adaptace vůbec překonat podobně zářivě obsazenou a výborně zvládnutou Vraždu v Orient Expresu, kterou v 70. letech natočil Sidney Lumet? Nejsem si vůbec jistý, ale do kina se zajdu přesvědčit na vlastní oči.

Liga spravedlnosti (Zack Snyder) – 16. listopadu

DC megatýmovka mě pořád nepřesvědčuje. Když od ní kvůli nepříjemným osobním okolnostem ještě musel odstoupit Zack Snyder a studio najalo Josse Whedona, aby na film „dohlédl“, definitivně jsem usoudil, že u Warnerů vůbec nevědí, co se svým komiksovým vesmírem dělají. Ligu spravedlnosti ale jen těžko můžu vynechat ze seznamu nejvýraznějších, nejočekávanějších (+spousta dalších nej) podzimním filmů, jde o obrovský projekt, který chce vytěžit miliardu z celosvětových kin, prodat divákům tři zbrusu nové postavy a především přesvědčit lidi, že DC vesmír je přinejmenším stejná švanda jako Marvel. Vzhledem k tomu, že se mi Wonder Woman až překvapivě líbila, vzkvétá ve mně špetka naděje, že by se mi mohlo líbit i tohle. Pak si ale uvědomím největší přednosti Wonder Woman a kouknu na ohavně vyhlížející trailer a naděje zase pohasne. Ale nechme se překvapit. Liga spravedlnosti mě baví minimálně jako hollywoodská vějička toho, že velké filmové události útočící na miliardovou hranici se už mohou dávat i do podzimních distribučních slotů. A velkých blockbusterových potěšení není nikdy dost, co myslíte?

Jaké podzimní filmy v kině nevynecháte Vy?

Autor: Tomáš Poštulka