Ozvěny Be2Can: Minirecenze: Zabití posvátného jelena - další zvráceně vtipný snímek?

S velkou pravděpodobností šílený řecký režisér Yorgos Lanthimos točí filmy všelijaké, jen ne normální. Zdánlivě ledově chladné postavy, extrémní výchozí situace, které jsou vystaveny, bizarní humor, kterému se člověk musí smát navzdory tomu, že to z něj činí stejnou „zrůdu“, jakou je režisér.


Zabití posvátného jelena je do velké míry jiné než Lanthimosovy předchozí filmy. Stále jde o zvráceně vtipný snímek, oproti Špičáku či Humrovi, jeho nejznámějším filmům, jde o téměř nonstop dvouhodinový psychický teror, který začíná podprahově téměř neustálým pomalým pohybem kamery a znepokojivou hudbou, ale postupně eskaluje do (nevyhnu se tomu ani já) tragédie antických rozměrů, která ničí všechny přítomné postavy psychicky i fyzicky.

Diváci neznalí režisérovy předchozí tvorby to budou s velkou pravděpodobností vydýchávat jen těžko (aneb nechodit na film jen kvůli Farrellovi a Kidmanové v hlavních rolích!), zároveň je, jako u Lanthimose vždycky, poměrně obtížné film nějak interpretovat. Otázka Co jsem to vlastně viděl? je více než na místě, atmosféru má každopádně Zabití posvátného jelena naprosto jedinečnou, pohlcující.

Můžu si tak ve výsledku říkat, že jsem konec čekal možná ještě o něco přehrocenější, že jádro zápletky je obnaženo možná až zbytečně brzy a ve druhé polovině snímek trochu zapadá do stereotypu. Jakmile ale najedou závěrečné titulky, člověk ten film zkrátka nepustí z hlavy. Je tam, dráždivě na vás doráží a předkládá takřka nezodpověditelné otázky, nad kterými dva dny po projekci musím stále přemýšlet. Není to příjemná podívaná, je to jedinečná podívaná. Ale jen na vlastní nebezpečí!

Hodnocení: 9/10