Recenze: Sněhulák – Přináší filmová adaptace Nesbovy detektivky něco nového?

Michael Fassbender jako Harry Hole, za kamerou Tomas Alfredson, autor vynikající upířiny Ať vejde ten pravý, populární předloha v zádech. Mohlo se na Sněhulákovi vůbec něco pokazit?


Popularita severských detektivek v posledních letech takřka nezná hranic. Od úspěchu Larssonovy trilogie Milénium (a jejích dvou filmových adaptací) se vyrojilo nespočet knih, seriálů i filmů, které těží z chladné atmosféry severských krajin, v jejich středu jsou asociální, na návykových látkách závislé nebo jinak deformované postavy a spouštěčem příběhu je brutální zločin, jehož pachatel se chystá vyšetřovatele dostat na úplné dno a ještě víc zdeptat jejich už tak pochroumanou psychiku. Koneckonců, už i v našich končinách si tvůrci uvědomují popularitu tohoto konceptu a ČT nám již stihla nabídnout vývar z těchto postupů v podobě snaživého, ale ve výsledku lehce kulhajícího Rapla. Nemluvě o remaku severského seriálu Mamon.

Jedním z prvních autorů, kteří de facto odstartovali celou tuto vlnu, je bezesporu Jo Nesbo a jeho série detektivek s postavou Harryho Holea coby hlavního protagonisty. Je tak docela překvapivé, že se Hollywood ujal této látky až teď, adaptace Sněhuláka nicméně právě přichází do kin a jistě má ambici odstartovat sérii adaptací Nesbových knih. Nepřichází ale přeci jen už s křížkem po funuse?

Předvídatelné odškrtávání trademarků severských detektivek

Snímek začíná poměrně originálně, jakýmsi „originem“ pozdějšího pachatele zločinů, který jednak definuje hlavní motivaci tohoto padoucha a zároveň dává filmu jistý sociální aspekt. To s sebou ovšem nese i jedno poměrně nepříjemné negativum, protože na základě informací, které zde dostaneme, a jejich jasné korelace s následujícím hlavním děním je poměrně snadné uhodnout, kdo z představeného spektra postav zločiny páchá. To nemusí být za všech okolností na škodu, Sněhulák nicméně trpí jistou předvídatelností v celém svém konceptu. To samozřejmě souvisí se zmíněným množstvím severských detektivek, které už zkrátka po tolika svých variacích ztratily velkou část svého kouzla.

Pojďme si to postupně projet – dronové záběry zasněžené krajiny, kterou většinou projíždí dopravní prostředek. Hlavní hrdina, který pije, kouří, má problémy se spaním a má neuspořádaný osobní život, což si kompenzuje (kromě výše zmíněného) prací. Případ, který přesahuje do minulosti, a odehrává se tak ve dvou časových rovinách, které musí Hole spojit dohromady. Vedlejší politická linie, která naznačuje, že pátrání vede do vyšších společenských sfér. Bezvýchodná a depresivní atmosféra, kvůli které máme pocit, že ať se příběh vyvine kamkoliv, nemůže skončit dobře. A takto bychom mohli pokračovat ještě hodnou chvíli. Naplňování očekávaných žánrových schémat může za jistých okolností vést k diváckému uspokojení, zároveň je tu ale vždy nebezpečí, že daný film sklouzne do stereotypu.

Což je bohužel do velké míry případ Sněhuláka. Film, který je bezesporu šikovně zrealizovaný (až na pár nepříliš šťastně použitých digitálních efektů), bohužel však tak přesně zapadá do zmíněné škatulky „severské detektivky“, že v něm zkrátka není k nalezení ale vůbec nic progresivního, jakkoliv ozvláštňujícího. Loňská adaptace Dívky ve vlaku měla alespoň snaživé genderové zaměření a netypickou narativní strukturu. Sněhulák v několika momentech poměrně zdařile mate diváka přechody mezi několika dějovými a časovými liniemi, které nejsou explicitně motivované, nicméně i z toho posléze vyplynou problémy – na začátku se exponuje zbytečně mnoho linií na příliš krátké časové ploše, takže není těžké se v nich zamotat. S linií z minulosti se zase pracuje ostudně nedůsledně. Když už tam je vizualizovaná, čekal jsem větší prolnutí jednotlivých vyšetřování, ne jen několik ledabylých útržků, jejichž primárním cílem je šokovat buď brutalitou, nebo pohledem na momentální vizáž Vala Kilmera.

Bez ozvláštnění konstrukci nezakryjete

Vzhledem k tomu, že jsem nečetl předlohu, to nemohu tvrdit s jistotou, ale výsledná podoba Sněhuláka na mě působí tak, že režisér Alfredson jen velmi důsledně zadaptoval Nesbovu předlohu do odpovídající vizuální podoby, která je sice na koukání bezproblémová, ovšem zároveň je z ní až příliš patrný konstrukt, který musel být přítomný již v knize. To, že máme na začátku odůvodněnou pachatelovu motivaci, nic nemění na tom, že je poměrně vratká. Jeho všudypřítomnost a schopnost evidentně sledovat několik postav najednou, by samozřejmě nevadila, pokud by film byl natolik vizuálně či vypravěčsky zajímavý, že bych si nutné konstrukce a logických děr zkrátka nevšímal. Sněhulák dokáže být znepokojivý v dílčích scénách a nápaditý v některých řešeních, nikoliv ale jako celek. Jeho závěr pak nejenže nezužitkuje nemalý potenciál konfrontace hrdiny a antagonisty, ale ani nenabídne v podstatě žádnou katarzi. Film prostě skončí a nezanechá k přemýšlení nic, kromě těch nejbanálnějších morálních dilemat.

Alfredson zkrátka z mozaiky dějových linek nedokázal uplést dobře fungující a hlavně jednolitou detektivku. Divák si tak jen odškrtá všechny povinné propriety v současnosti tak populárního žánru, může se pokochat pohledem na Rebeccu Ferguson či Michaela Fassbendera a postýsknout si, že jejich kvalitní herecké výkony jsou zazděné ve veskrze průměrné žánrové podívané. Fassbender obsazený do značné míry proti typu jako detektiv se velmi snaží a většina těch nejlepších scén filmu jsou právě jeho interakce s Fergusonovou. Krom těchto dvou skvělých herců jen těžko hledám důvod, proč film, na který se hezky dívá, ale který nakonec nic moc nepřinese, doporučit. Samozřejmě skalním fanouškům severských detektivek, ti dostanou přesně to, co mají tolik rádi. Já už se cítím přejezený, na což Sněhulák možná neférově doplácí. Měl holt přijít o pár let dřív.

Verdikt

Nijak objevná detektivní podívaná s očekávatelně syrovou atmosférou a působivým severským prostředím, kterou táhnou nahoru ústřední představitelé, ale nepřehlédnutelně zase stahuje dolů předvídatelnost jak zápletky, tak stylu, konstrukce postav a základních trademarků. V době, kdy vyšla kniha, to pravděpodobně fungovalo, dnes ale Sněhulák působí na plátnech kin skoro jako vyčpělá relikvie, oběť trendů, které pomáhal ustanovit.

Hodnocení: 5/10