Recenze: Thor: Ragnarok – bláznivá střela ve vesmíru?

Thor, člen asgardské královské rodiny, nejsilnější Avenger (to se ještě uvidí), Hromovládce a muž, který lítá díky kladivu…jako ne že by na něm seděl, ale prostě ho hodí a drží se ho…těžko se to vysvětluje, ale prostě díky němu lítá, snad to chápete…. tak tenhle Thor je zpátky.

První díl byl před lety solidní dobrodružnou podívanou (do které se občas někdo naváží), která dokázala mít i smysl pro humor (Thor házící poháry na zem) a vlastně jediné, co mi v ní chybělo, bylo víc prvků fantasy. Ty se sice objevily ve dvojce, jenže to je všechno, co se o téhle asi nejzpackanější a nejprůměrnější marvelovce dá říct. Teď nás tedy Thor čeká potřetí a jak bylo zřejmé už z trailerů, zase je to úplně jiné.

Thor se tentokrát ocitá na samém okraji známého vesmíru na planetě Sakaar a přes krátkou gladiátorskou odbočku, při které přibere do party Hulka, Valkýrii a Lokiho se pouští do boje o záchranu Asgardu, kterému nehrozí nic menšího než Ragnarok – absolutní zkáza.

Klíčové tentokrát ale není, co se ve filmu děje, ale jak se to děje. Thor: Ragnarok se od začátku do konce točí kolem muže na režisérské stoličce, kterým je Taika Waititi. Ten má velmi svérázný smysl pro humor a proslavil se svojí vydařenou upírskou komedií Co děláme v temnotách, dokáže ale humor míchat i s vážnější příběhy jako to ukázal v Honu na pačlověky. Od Marvelu dostal extrémně velkou svobodu a naložil s ní tak, že američtí recenzenti jsou z Thora naprosto odvaření a padají slova jako ,,triumf“  nebo ,,nejodvážnější film Marvelu“. Bohužel ani s jedním nedokážu tak úplně souhlasit a nejspíš jsem v menšině.

Příliš volné ruce?

Thor: Ragnarok je důkazem toho, že v Hollywoodu dnes může být blockbuster do značné míry autorskou záležitostí, která má v záplavě marvelovských filmů svoji tvář a jen tak se na ni v proudu času nezapomene. V tomto směru to vlastně triumf autorského přístupu nad zaběhnutou mašinérií je. To ale ještě nedělá z Thora dobrý film.

A stejně tak bych ho nenazval nejodvážnějším filmem. Zcela nepochybně je nejbláznivější, je třeba si ale uvědomit, že Waititi tu jasně kráčí ve stopách, které mu prošlapal James Gunn. To jeho Strážci Galaxie byli odvážným riskem, který se vyplatil. Thor jde už jen o kousek dál. Tam kde Gunn (v jedničce) dobrovolně končí se Waititi nadechuje k obřímu režisérskému sólu, kdy z každé scény trčí jeho nezaměnitelný rukopis a snaha udělat nejvtipnější marvelovku všech dob.

Za sebe ovšem musím říct, že do nadšení mám v případě Thor: Ragnarok daleko. Ano jsou tu vtipné scény, jsou tu dokonce některé vizuálně působivé scény (útok Valkýr na Helu) a souboj Thora s Hulkem je zvládnutý na jedničku, zbytek ale působí odbytě a rutinně, jako by vtipy byly to jediné, na co se Waititi soustředil. Jenže i tady vychází každý druhý (spíš každý třetí) fór, velká část z nich je spíš úsměvná, někdy ruší tempo, jindy atmosféru (v podstatě každá scéna není ani tak shozena, jako spíš rozdrobena už ve svém průběhu), mnohdy jde jen o rádoby vtipné žvanění (celý Jeff Goldblum) a celek vás tak nikdy úplně nepohltí. Jako film s dějovým obloukem, kde umírají důležité postavy i celé civilizace, Thor: Ragnarok nefunguje a dělá spíš dojem bláznivě křepčícího Taiky Waitity na poli plném hraček a s nabušeným ohňostrojem za zády.

Bláznivý Ragnarok?

Možná je to dáno tím, že jsem se na třetího Thora těšil a čekal od něj vydařenou buddy fantasy komedii - takovou, kde fungují obě strany mince. Když chcete, aby se divák úlevně smál, musíte mu dát i napětí – to věděl už Steven Spielberg s Indianou Jonesem, chápal to Richard Donner se Smrtonosnou zbraní a přebral to od nich v prvních Strážcích Galaxie i James Gunn. Waititi na tohle kašle, nechává herce improvizovat a jakýkoliv pokus o vtip má u něj větší váhu než fungující celek - ať už scéna či celý film. Je to to vlastně tak trochu přístup Bláznivé střely nebo Scary Movie. Části diváků to určitě bude vyhovovat, u mě se to bohužel minulo lehce účinkem. Ne, že bych se nudil, ne že bych se občas nesmál, ale vlastně nevím, proč bych Ragnarok komukoliv doporučoval z jiných než ,,studijních" důvodů.

Neseděl mi dokonce ani mluvící Hulk (nejspíš proto, že z něj nevypadne žádná pořádná hláška - tak jako z většiny postav), nefungoval na mě Jeff Goldblum (ani tady si nevybavuju jediný zářez s aspirací na kultovní status) a tak se s americkými recenzenty shodnu snad jen na Valkýrii, která je jedinou opravdu funkční postavou. Drží si konzistenci od začátku do konce a principy buddy movie mezí ní a Thorem fungují lépe než mezi Thorem a Hulkem. Skvělý je samozřejmě i Mark Ruffalo jako Bruce Banner (v ohozu po Tonym Starkovi) a paradoxně potěší sám Waititi v roli gladiátora a revolucionáře Korga. Cate Blanchett  jako Hela je klasickou marvelovskou záporačkou a propůjčuje jí všechen svůj talent a charisma, ale scénář ji někam dál a k výraznějšímu výkonu nepustí.

Velkou proměnou pak prošel Thor sám. Má mnohem blíž k lehkovážným dobrodružným týpkům jako je třeba Peter Quill ze Strážců Galaxie. Ne že by mi to až tak vadilo, kdyby celý film byl plnokrevná  funkční dobrodružná podívaná, za daných okolností se s Thorem ale těžko cokoliv spoluprožívá a rozhodně to není Thor, jak ho známe z komiksů a dokonce ani Thor z filmů.

Absolutní pozitivum jsem tak ve filmu nakonec našel pouze jedno – famózní soundtrack Marka Mothersbaugha, který neuvěřitelným způsobem míchá přístupy několika dekád vývoje filmové hudby (s důrazem na 80. léta) a bez diskusí povyšuje Thora o stupeň výš.

Verdikt

Thor: Ragnarok je dějově i po stránce akčních scén průměrná marvelovka, která sice staví na pestrobarevném a lehce anarchistickém přístupu Strážců Galaxie, ale většinu času postrádá jejich vyváženost, práci s charaktery, srdce a nedokáže vzbudit jiné emoce než smích – jenže i to se jí daří s diskutabilním výsledkem. Nedá se popřít, že Taika Waititi dal filmu originální tvář, což je pořád lepší než splynout s davem, na druhou stranu ale doufám, že tohle je nejzažší bod, do kterého Marvel na své cestě za humorem došel; slepá ulička, do které může být osvěžující zajít a infantilně si tam zaskotačit, ale pak stejně zjistíte, že musíte udělat čelem vzad a vrátit se zpátky, protože dlouhodobě se tudy pokračovat nedá. Ano, je třeba prozkoumávat hranice možného a díky pozitivním recenzím a skvělým trailerům bude z Thor: Ragnarok nejspíš vysoce úspěšný film, pro mne ale první Strážci Galaxie zůstávají ve svém mixu humoru, srdečnosti a vydařené akce neporaženým vzorem. Všeho moc škodí, tlačit na pilu se nevyplácí a méně je někdy více. Taika Waititi by si to měl vytetovat na čelo, aby si to každé ráno při pohledu do zrcadla opakoval (a aby si to pokaždé, když ho potká, připomněl po druhých Strážcích Galaxie i James Gunn:-).

Hodnocení: 7/10