Recenze: Všechno nejhorší – Sebeuvědomělá hororová jednohubka?

Přináší hororová variace na Na Hromnice o den více do repetetivního konceptu něco nového?

Vysokoškolačka Tree neprožívá ten nejlepší narozeninový den. Probudí se s příšernou kocovinou u úplně cizího člověka, otravuje ji kluk, se kterým byla na nepříliš povedeném rande, musí neustále ignorovat hovory od svého táty, potenciální sex s milencem přeruší příchod jeho ženy a ještě ke všemu ji večer při cestě na party někdo zabije… A nejhorší je, že to bude muset absolvovat znovu. A znovu. A znovu. Dokud za 1) nezjistí, kdo je jejím vrahem a za 2) nestane se z totální krávy lepším člověkem.

Tento koncept udělal v 90. letech kult z filmu Na Hromnice o den více, progresivně jej zvládl využít Zdrojový kód Duncana Jonese a v zatím největším měřítku blockbuster Na hraně zítřka. Všechno nejhorší zdaleka nemá takové ambice, navíc koncept už není natolik originální, aby sám o sobě obhájil existenci filmu. Žánrový mix hororu a teenagerské komedie by přesto při správném podání mohl být zábavnou podívanou.

Předvídatelná segmentace vyprávění, ozvláštňující podávání informací

Samotný koncept a jeho vývoj už moc překvapení divákům nepřinese. Máme tu tedy povinné první kolečko s dosud nevědoucí postavou, která klade snad až příliš velký důraz na situace, které budou vděčné při dalším a dalším opakování. Následuje kolo druhé, při kterém postava prožívá nevyhnutelné déja vu, třetí, kdy si začíná uvědomovat, co se děje, pak montážní sekvence, která do sebe vměstná hned několik opakujících se cyklů, a tak dále a tak dále. Všechno nejhorší se nicméně zajímavě odlišuje od předchozích podobných filmů například tím, že se od začátku pohybujeme v dané smyčce. Veškeré informace, které máme o hlavní postavě, tedy vycházejí z prvního cyklu a toho, co nám o sobě sdělí v těch následujících. Snímek navíc relativizuje potenciální nekonečnost konceptu tím, že předchozí cykly ovlivňují hrdinčin fyzický stav, čímž ji po prvotním zdání nevyčerpatelného času na zjištění totožnosti vraha staví před nutnost vyřešit situaci co nejrychleji.

Tím se film alespoň trochu vymezuje vůči svým předchůdcům a minimálně v první polovině s konceptem pracuje relativně rafinovaným způsobem. Jedna věc je ovšem předvídatelnost konceptu, která je omluvena alespoň rámcovým posunem, druhá pak průhlednost zápletky jako takové. Spektrum podezřelých je od začátku příliš úzké, navíc jsou mnozí vyřazeni z okruhu až příliš brzy. Tvůrci navíc divákům poskytují až příliš očividné indicie už od samotného začátku, takže jsem si vytvořil správnou hypotézu o finálním pachateli zhruba po deseti minutách filmu. Dílčí peripetie, které komplikují finální řešení, pak stojí na příliš vratkém základu.

Stále ještě chytlavý koncept a rozumná stopáž nicméně zaručují, že jako sice průhledná, ale stále dostatečně zábavná žánrová jednohubka funguje Všechno nejhorší bez problémů. Horor zde ve výsledku funguje především jako extrémní rámec, který vede hlavní hrdinku za přehodnocením jejích životních postojů a charakterový vývoj, kterým během filmu projde, je dobře vystavěný a motivovaný. Takže jsem mu jako divák neměl problém uvěřit. Film díky neustálému opakování rozšiřuje spektrum informací nejen pro diváka, ale i pro hlavní hrdinku, takže se (i když netypicky) nakonec dočkáme i klasicky slasherové proměny hrdinky z oběti v lovce. Právě díky žánrové různorodosti a kratší stopáži nemá film šanci začít nudit. Škoda, že tvůrci v „pátrací“ rovině nepřišli s originálnějším vývojem a především překvapivějším řešením, pak zábavná blbinka na jedno zhlédnutí klidně mohla přerůst v potenciální kult.

Verdikt

Relativně sebeuvědomělá, zábavná, ale bohužel průhledná jednohubka bez větších ambicí, ale zato s širokou paletou vděčných žánrových potěšení. Žánr ani výchozí koncept nikam moc neposouvá, ve druhé polovině už moc nemá čím překvapovat, ale za tu hodinu a půl stopáže se naštěstí nestihne vyčerpat.

Hodnocení: 6/10