Recenze: Star Wars: Poslední z Jediů – Redefinice univerza Hvězdných válek?

Rok se s rokem sešel a máme tu další Star Wars. Zatímco loni jsem juchal nadšením nad spin-offem Rogue One, letošní prosinec přináší pokračování hlavní série. Jak se povedl Poslední z Jediů?

Na jednu stranu je asi opravdu trochu škoda, že pod Disneyho nadvládou ztrácejí Star Wars punc jedinečné události, protože nás najednou obšťastňují svou přítomností v kinech každý rok. Vzpomeňte si na Lucasovu prequelovou trilogii, na jejíž každou část bylo nutné čekat tři roky. O to větší haló pak kolem filmů bylo. Poslední z Jediů jen těžko bude mít takový počáteční hype jako Síla se probouzí, která přišla po dlouhých deseti letech od proměny Anakina Skywalkera v Darth Vadera. Zároveň je ale stále příliš brzy od startu nové éry nejslavnější filmové série všech dob, abych při startu úvodního titulkového slova necítil příjemné mrazení v zádech. Kouzlo předaleké Galaxie v tomto směru stále ještě funguje. A funguje i na mnoha dalších úrovních.

Nejdelší Star Wars ve zběsilém tempu

Už dlouho před premiérou filmu se hojně diskutovalo o jeho stopáži, která sahá ke dvěma a půl hodinám. To z osmé epizody činí nejdelší film série, chytře postavená struktura filmu to ovšem divákům nedá ani na chvíli pocítit. Poslední z Jediů začíná de facto rovnou tam, kde skončila předchozí epizoda, čímž se příběh od začátku větví na dvě základní linie. Odboj se nachází v prekérní situaci, protože démonický První řád si to zaparkoval přímo nad jejich hlavní základnou a má v plánu ji zničit. Pilot Poe Dameron (Oscar Isaac) jim letí vstříc, aby se sebevražedně pokusil získat čas pro zbytek povstalců vedených generálkou/princeznou Leiou (Carrie Fisher). Rey (Daisy Ridley) zatím nachází rezignovaného Lukea Skywalkera (Mark Hamill) a snaží se v něm probudit legendárního rytíře Jedi, kterým kdysi byl. Do toho se na palubě jedné z povstaleckých lodí probouzí Finn (John Boyega) a po dramatickém vesmírném střetu mezi Odbojem a Prvním řádem, kdy se zbytek Odboje dostane do bezvýchodné situace, se spolu s údržbářkou Rose vydává najít jediného člověka v Galaxii, který jim může pomoct, tajemného Kódovače.

Díky rozvržení vyprávění do tří dějových ohnisek, z nichž každé má své vlastní tempo, žánr i ústřední postavu, chytí film od začátku výborné tempo. Linie s Rey a Lukem rozšiřuje mytologii okolo Síly a problematizuje jak jednotlivé postavy, tak celé černobíle pohádkové dělení Světlé a Temné strany. Dálková komunikace mezi Rey a Kylo Renem (Adam Driver) dodává oběma postavám další vrstvy a posiluje jejich vzájemnou provázanost, činí jejich vztah i úlohu v ději příjemně ambivalentní. Finn a Rose si střihnou zábavný heist na odlehlé planetě, který jinak temný příběh odlehčuje, zatímco Dameron jakožto nástupce Hana Sola bojuje s autoritami Odboje a tvrdohlavě se snaží prosadit si své řešení situace, do které se povstalci dostali. Jakkoliv každá z těchto tří linií má svoje silnější i slabší momenty, jsou do sebe vklíněny funkčně a navíc mezi nimi film přechází natolik dynamicky, že kdykoliv se zdá, že film nastolené tempo ztrácí, přeskočí se jinam a zase to funguje. V tomto ohledu struktura ne nepodobná druhému dílu Pána prstenů plní do puntíku svůj účel.

Místo piety razantní boření očekávání

Zatímco J. J. Abrams v Síla se probouzí především skládal poctu rozsáhlému univerzu a budoval poctivé základy pro novou trilogii, Rian Johnson pracuje s mytologií odvážnějším způsobem, často jde proti očekáváním postav i diváků a vede příběh neočekávanými směry. Což mnohým divákům jistě nebude po chuti, už teď po internetech kolují zvěsti o neuctivé práci se slavnými postavami, o neuspokojivém zázemí nových postav, o nedůsledném zodpovídání či spíše nezodpovídání otázek, které nastolila předchozí epizoda. Nové Star Wars jsou doslova přehlceny dilematy, postavami a zvraty, které do nás tvůrci spolu s akcí neustále perou a asi se ani nedivím divákům, pro které byl Abramsův pietní přístup s velmi poctivým přístupem k vyprávění stravitelnější. Ale krucinál, Johnson povolil Star Wars otěže a podle mě skutečně servíruje tu nejlepší epizodu od Impérium vrací úder, protože film si udržel technickou neprůstřelnost a kvalitně napsaný scénář předchozího dílu a zároveň mu nový režisér dodal to, co u Abramse chybělo – ony ikonické „starwars momentky“ charakteristické jak pro Lucasovy prequely, tak pro původní trilogii.

Všechny ty osudové chvíle, které se nesmazatelně zapíšou do kánonu, mají na svědomí především problematicky rozvíjený, po prvním díle často kritizovaný a vnitřně rozervaný Kylo, no a samozřejmě navrátivší se a konečně i mluvící Luke. Právě ve vztahu těchto dvou hrdinů leží těžiště celého příběhu, přičemž Rey funguje jako prostředník pro celé tohle vyprávění o věčném boji mezi dobrem a zlem, který ještě nikdy v této sérii nebyl tak neprůhledný a hranice mezi oběma stranami tak tenká jako v tomto filmu. Zatímco Síla se probouzí byla především startem nového příběhu, který se mohl dále rozvíjet, ale stále byl neodmyslitelně svázán s předchozími díly, Poslední z Jediů je konečným předáním pochodně nové generaci hrdinů, která díky němu konečně stojí na vlastních nohou. Figurky na šachovnici jsou po dvou částech trilogie definitivně správně postavené, mladé postavy přerostly své učitele a nemám žádné pochybnosti o tom, že až za dva roky přijde osudové finále, opět pod Abramsovou taktovkou, noví hrdinové jej bez problémů zvládnou utáhnout na svých bedrech.

Problémy? Jak už jsem zmínil výše, rozhodně ne všechny scény mají takový odpich, jaký by si zasloužily, a na jeden skvostný moment je často třeba přetrpět několik ne úplně vyhlazených chvil. Stejně tak je občas vidět, že tvůrci občas úplně nevěděli, co dělat s některými postavami ve chvíli, kdy probíhají důležité situace v jiných liniích. Tak se stane, že Poe Dameron po svém hvězdném startu zůstává upozaděný a je spíše vláčený okolnostmi než cokoliv jiného. Celkově je Poslední z Jediů opravdu natolik přehlcený atrakcemi a potěchami pro fanoušky, že to mnoho lidí na ploše 150 minut nemusí vydýchat. Ale vem to čert, Rian Johnson mi dal na Vánoce Star Wars, na které jsem se těšil od doby, kdy byla ohlášena nová trilogie. Elegantní pohádkovou space operu, která se nebojí jít za doposud probádané hranice svého vesmíru, obratně pracovat s mytologií a očekáváními, které divák od značky Star Wars má, pečlivě si budovat novou generaci ikonických hrdinů a přitom nezapomínat na ty staré. Pokud se epizoda devět vytasí s pořádně gradovaným zakončením, nepochybuji o tom, že tahle trilogie se do srdcí fanoušků starých i nových zapíše minimálně stejně hluboko, jako trilogie předchozí.

Verdikt

Už Rogue One byl dravě moderní film, který Star Wars přešil na míru modernímu divákovi. Poslední z Jediů je konečně takovým filmem i v rámci hlavní série, který se nebojí důstojně zpřetrhat vazby se starou sérií a budovat si svůj vlastní odkaz. Je to jeden velký, přehlcený a nádherný ohňostroj pro všechny fanoušky a nejlepší Star Wars nového milénia. Tento vesmír skýtá ještě mnoho zákoutí k prozkoumání!

Hodnocení: 9/10