TOP 10: Nejočekávanější blockbustery roku 2018

Rok 2017 přinesl spoustu blockbusterů, jak kvalitních, tak slabších, nejen v klasickém termínu květen-srpen. Vysokorozpočtové filmy a pokračování populárních značek byly rozprostřeny přes celý kalendářní rok. Nejinak tomu bude v roce s pořadovým číslem 2018, kdy nás velkolepých radovánek taktéž čeká požehnaně. Bude jich tolik, až jsem zjistil, že TOP 10 je zoufale málo a byl jsem nucen vyškrtnout nejeden film, na který se těší miliony fanoušků po celém světě. Odpusťte tedy subjektivitu konečného výběru a případné vynechání vašich osobních favoritů, o které se jistě rádi podělíte v diskuzi. Na tuhle desítku blockbusterů se v příštím roce nejvíc těším já.

10) Deadpool 2 – 31. května (r. David Leitch)

Rozpočet druhého Deadpoola ještě oficiálně zveřejněný nebyl a vzhledem k tomu, že na 200% opět půjde o eRko, jistě nebude dosahovat závratných výšin letní blockbusterové konkurence. Ostatně, už jednička ukázala, že i s menším rozpočtem lze publikum zabavit zcela plnohodnotně. Zároveň ale nelze pochybovat o tom, že úspěch prvního filmu zapříčiní, že studioví hlavouni se prásknou přes kapsu a dopřejí pokračování drzého „super“-hrdiny okázalejší produkční podmínky. Uvidíme, co to udělá s kvalitou, osobně se trochu bojím, že druhý Deadpool dopadne podobně jako Strážci Galaxie Vol. 2. Jako typicky přepálený sequel, jehož tvůrci ztratili soudnost. Zajímavá změna na režijním postu mě ovšem nutí být na film přes jistou skepsi velmi zvědavý. David Leitch je po prvním Johnu Wickovi a letošní Atomic Blonde dost možná nejzajímavějším realizátorem akčních sekvencí v současnosti (s wickovskou konkurencí v podobě Chada Stahelskiho, samozřejmě). Pokud tedy Deadpool 2 přijde s chytrým scénářem, zachová si lehce hulvátskou, ale příjemně drzou tvář a k tomu dodá výtečné akční sekvence, může jedničku klidně překonat. Uvidíme.

9) X-Men: Dark Phoenix – 1. listopadu (r. Simon Kinberg)

Ano, jsem velký, opravdu velký fanoušek X-Menů. Vzhledem k tomu, že i jejich poslední film, X-men: Apokalypsa, považuji za velmi zdařilý, by někdo možná řekl, že až nekritický fanoušek. Nicméně Dark Phoenix ve mně přesto vzbouzí určité obavy. Zaprvé přichází až příliš brzy po Apokalypse, která se mi líbila také proto, že výborně fungovala jako završení retro trilogie o mladých verzích Profesora X a Magneta. Chtěl jsem chytře navázané pokračování s odstupem, ne přímý sequel po dvou letech. Zadruhé, opět se ždímá látka, která už byla použita v Posledním vzdoru, tedy temná strana Jean Greyové. OK, Brett Ratner možná nevytěžil její potenciál nejlépe, ale stejně si nejsem jistý, nakolik je ještě co vyprávět. Zatřetí, Simon Kinberg na režijní stoličce. Nová krev po Bryanu Singerovi pravděpodobně byla potřeba, ale úplný režisérský nováček? Jasně, Kinberg je zkušeným producentem a scénáristou, který se na X-Menech už několikrát podílel, ale návrat Matthew Vaughna bych rozhodně přivítal více. Přesto… jsem fanoušek. A X-Men byla vždy inteligentní série, která dokázala překvapovat a nacházet zajímavé cesty, jak propojovat jednotlivé filmy mezi sebou (i za cenu občasné ztráty soudnosti a logické návaznosti). Takže jsem opět zvědavý. Ale opatrně.

8) Tomb Raider – 15. března (r. Roar Uthaug)

Můžou za to především dva faktory (náklonnost k Alicii Vikander a touha po kvalitním dobrodružném filmu), že se na novou verzi Lary Croft těším. První z dvojice filmů s Angelinou Jolie byl relativně úspěšný i přesto, že šlo o videoherní adaptaci, takže pokud se schopnému norskému režisérovi Roaru Uthaugovi zadaří a natočí kvalitní film, mohlo by zároveň do kin zavítat i hodně diváků. Přeci jen, ženské hrdinky jsou dnes docela v módě. Já doufám hlavně v moderně střižený, svižný dobrodružný film, který diváky v kinech osvěží závanem exotiky, donutí je zamilovat si hlavní postavu a vybuduje základ, na kterém bude možné postavit zajímavou filmovou sérii s Indianou Jonesem v podprdě. Cruiseova Mumie selhala, adaptace Uncharted se už několik let potácí v problémech, takže Tomb Raider je jarním zábleskem naděje, který se dlouho nemusí opakovat. Snad vyjde.

7) Alita: Bojový anděl – 19. července (r. Robert Rodriguez)

Ruku na srdce – pro koho nebyla Alita jedním z nejočekávanějších projektů všech dob tehdy, když ji ještě měl točit James Cameron? Ale pokračujme v upřímnosti – kdo reálně věřil tomu, že režisérský Král světa si najde čas film realizovat? Futuristická sci-fi podle japonské mangy ustoupila dalším osmi Avatarům a skončila v rukou Roberta Rodrigueze, což mnohým zlomilo srdce. Uznávám, i u mě horizont očekávání znatelně klesnul. Ovšem stále jde o vysokorozpočtovou podívanou z daleké budoucnosti plnou kyborgů a dalších veselých věcí, ve které hrají Jennifer Connelly, Christoph Waltz či Mahershala Ali! Vskutku oscarové obsazení. Největší otazník ale samozřejmě visí nad nevyzpytatelným Rodriguezem, jehož poslední skutečně dobrý film (Planeta Teror) se datuje už víc jak deset let zpátky. Robert ovšem kdysi byl režisérem, na jehož filmy jsem se těšil. A z celého srdce bych mu přál, aby ukázal všem pochybovačům, že Alita může být pecka i pod jiným režijním dohledem, než je ten Cameronův.

6) Venom – 4. října (r. Ruben Fleischer)

Spin-off Spider-Manova temného antagonisty sice krom jména režiséra a hlavní hvězdy nemá oznámeno prakticky nic, takže je otázka, zda jej problémové studio Sony skutečně stihne natlačit do kin už příští rok. Datum premiéry je nicméně stanoveno sebevědomě, Spider-Man: Homecoming byl hit (4. nejvýdělečnější film roku v USA, 5. celosvětově), takže je logické začít těžit pavoučí vesmír co možná nejdřív. Je samozřejmě otázkou, zda celá ta koncepce spider-manovského vesmíru nezávislého na Avengers dává smysl, když Spidey je po domluvě s Marvelem součástí Avengers, Venomovi se ale pravděpodobně dostane prvotřídní péče. Tom Hardy je pro antihrdiny stvořen, v souladu s trendy bude film temné eRko, otazník tak visí snad jen nad režijním vedením. Ruben Fleischer sice kariéru odstartoval vynikajícím, úspěšným a hlavně nestárnoucím Zombielandem, roku 2013 nicméně narazil se stylově vyhlížejícím, ale zoufale napsaným Gangster Squad a od té doby nic nenatočil. Doufejme, že s Venomem se vrátí do první ligy.

5) Avengers: Infinity War – 26. dubna (r. Anthony Russo, Joe Russo)

Jedna z filmových událostí dekády, ultimátní slezina všech superhrdinů, které si Marvel pečlivě piplal celých deset let od prvního Iron Mana, naděje, že po všech těch zdánlivých úmrtích a šťastných návratech se díky dlouho avizovanému příchodu Thanose (pamatujete ještě na potitulkovou sekvenci z prvních Avengers?) dočkáme v marvelovkách něčeho opravdu osudového. První část Infinity War bude jistě pro velkou část populace nejočekávanějším filmem příštího roku. Komiksových filmů je nicméně tolik (vždyť už jde v tomto žebříčku o čtvrtý!!!), že osobně mám pro příští rok favority trochu jinde. Navíc jsem po slabších druhých Avengers opatrně skeptický a spíš doufám, že se to povede, než abych očekával film roku. Bratři Russoové ovšem už v Občanské válce ukázali mimořádný cit pro skládání velkého množství hrdinů do jednoho film a tady jistě dostanou na hraní ještě větší prostor. Je to potřeba, protože do filmu oproti minulé štaci musejí vecpat ještě Doctora Strange, Thora, Hulka, Strážce Galaxie a jistě řadu dalších. Už teď je asi jasné, že půjde o nejvýdělečnější film roku. Snad bude o co stát i po kvalitativní stránce.

4) Solo: A Star Wars Story – 24. května (r. Ron Howard)

Kdo by před pár lety řekl, že někdy přijde doba, kdy se dočkáme dvou Star Wars filmů během půl roku? Otázku, jestli je to dobře nebo špatně, nechme na jindy, podstatné je, že se k nám až neuvěřitelně závratnou rychlostí řítí prequel věnovaný jedné z nejpopulárnějších postav celého univerza – Hanu Solovi. Alden Ehrenreich by mohl být dobrou volbou na hlavní roli, v coenovce Ave, Caesar! si s chutí střihl zarytého kovboje a Solo není v podstatě nic jiného. Starosti samozřejmě působí jiný faktor – výměna progresivní režisérské dvojky Phil Lord-Chris Miller za mistra sázek na jistotu Rona Howarda. Neberte to příliš pejorativně, Howard je velmi schopný režisér a mnoho jeho filmů mám velmi rád (Rivalové, Willow, Grinch!!!). Ovšem praktika, se kterou Disney mění novým hvězdným válkám režiséry a přestříhává filmy, mi i přes prozatímní spokojenost se všemi novými Hvězdnými válkami vůbec není po chuti. Při současné frekvenci filmů z předaleké Galaxie navíc brzy může dojít k přehlcení. Přesto se tak nějak nelze netěšit. Rogue One byl výborný film vymykající se žánrem a celkovou náladou celému univerzu, tak snad něco podobného předvede i mladý Han.

3) Mission: Impossible 6 – 2. srpna (r. Christopher McQuarrie)

Mission: Impossible byla dlouhou dobu série, která šla úplně mimo mě. Zamlada jsem nebyl schopen docenit špionážní hravost jedničky od Briana de Palmy ani odkaz hongkongských akčních filmů ve dvojce Johna Woo. Abramsův třetí díl už mě chytil více, ale stále i v sérii něco chybělo. Až čirá radost ze zábavy v Birdově Ghost Protocol a především smrtící tempo a příval promyšlených atrakcí v Národu grázlů od Christophera McQuarrieho mi ukázaly, jakou sílu frančíza s agentem Ethanem Huntem může mít. Šestku opět dovedl k realizaci McQuarrie, což ve mně vzbuzuje krapet rozporuplné pocity. Na jednu stranu je Národ grázlů nejlepším dílem série, takže je logické k dalšímu dílu přizvat stejného tvůrce. Velké kouzlo série ovšem tkvělo v tom, že každý díl točil jiný režisér a každá nesplnitelná mise proto byla jiná a měla svojské kouzlo, které jí vtiskl její autor. Tak uvidíme, jestli McQuarrie bude pokračovat tam, kde skončil, nebo z rukávu vytáhne něco nečekaného. Každopádně si myslím, že šestka Mission: Impossible je mezi blockbustery příštího roku největší sázkou na jistotu. Tohle prostě bude dobré.

2) Ready Player One: Hra začíná – 29. března (r. Steven Spielberg)

Steven Spielberg by už do konce života nemusel nic natočit, a přesto by navždy zůstal jednou z největších legend stříbrného plátna. On ale evidentně nejen neplánuje končit, ale navíc stále chce udávat trendy, vybírat si náročné projekty a útočit s nimi na Oscary, případně na tržební rekordy. To první má letos na starosti prý vynikající The Post, všichni geekové odchovaní na 80s‘ popkultuře ale vědí, že ta pravá zábava přijde až v březnu s adaptací populární knihy Ready Player One. Ze zápletky o povozničené civilizaci unikající všedním problémům prostřednictvím celosvětově rozšířené virtuální reality by se dal klidně ukovat nový Matrix, který bude navíc obalen v tunách odkazů na milované osmdesátky. Už trailer je v tomto ohledu velmi vstřícný, a přestože mnoho skeptiků nadává na digitální bordel a MTV stylizaci na úkor špinavosti, osobně mě to velmi baví a věřím tomu, že Steven si na své konto připíše další klasiku, na které budou vyrůstat celé generace. Kolikátou už? Ale prosím vás, kdo by to pořád počítal…

1) The Predator – 2. srpna (r. Shane Black)

Jakkoliv mě původní Predátor v dětství budil ze snů a jde o neprůstřelnou klasiku, když jsem ho nedávno znovu viděl (byť v kině), musel jsem čelit faktu, že jde vlastně o dost hloupé béčko, byť se skvělou atmosférou. Pokus o probuzení série Predátoři pak selhal na více frontách, proto mi nový, moderní Predátor pod režijním vedením božského Shanea Blacka zní jako rajská hudba. Ještě k tomu půjde o nekompromisní eRko s neokoukaným, ale silným hereckým obsazením. Máme tu Boyda Holbrooka (záporák z Logana), sexy Olivii Munn (Psylocke z posledních X-Menů), Trevanta Rhodese (korba z oscarového Moonlight) a asi nejžádanějšího dětského herce současnosti Jacoba Tremblaye (děcko z Room). Je to sice klišé, které slyšíme od každého režiséra nastupujícího k velké frančíze, ale Blackovi bych hlášky o tom, že je velkým fanouškem Predátora, bez problémů věřil. A mezi velkými filmy příštího roku ve mně nic nevzbuzuje takové očekávání, jako právě jeho pojetí hrozivého meziplanetárního lovce. Protože pevně věřím tomu, že půjde o velmi osobitý film, který si bude hrát s očekáváním fanoušků, s konvencemi žánru a uchystá nám nejedno překvapení.

Spousta filmů se nevlezla, takže hurá do diskuze – na co se v roce 2018 nejvíc těšíte Vy?