Recenze: Black Panther – Komiksový film zatížený aktuálními tématy

Máme co dočinění s přelomovým komiksovým filmem?


Už pár dní po premiéře je jasné, že se Black Panther stane jednou z největších filmových událostí roku 2018. Obrovské haló kolem filmu způsobují především tři faktory. Tím prvním jsou jistě ohromující tržby, které překonávají veškeré dosavadní marvelovské sólovky. Dále se snímek stále těší skvělé pověsti u filmových kritiků, které už teď nelze svádět na pouhé prvotní fanboyovské nadšení. 97% pozitivních recenzí na Rotten Tomatoes při průměrném ratingu 8,2 překonává loňské superhrdinské zápichy jako Logan nebo v zámoří extrémně chválenou Wonder Woman a jde o číslo, které v tuto chvíli nedorovnává ani dnes už legendární Nolanův Temný rytíř. Především jde ale o první podobně velkoryse pojatý projekt, který je po stránce tvůrčího týmu takřka kompletně afroamerický, zacílený především na afroamerické diváky a tematizující problémy této skupiny. Do jaké míry jsou nadšené reakce způsobeny právě zachycením aktuálně rezonujících témat určitého etnika, to je v tuto chvíli těžké posoudit. Skutečně se ale jedná o jeden z nejlepších superhrdinských filmů všech dob, jak naznačují recenze?

Z mého pohledu ne, čímž ovšem nechci nikterak podrývat celkovou důležitost Black Panthera a jeho potenciální vliv na filmový průmysl současnosti. Stejně jako v případě Wonder Woman je Black Panther filmem, jehož filmové kvality jsou podružné jeho dopadu. Jednoduše řečeno – existuje mnoho lepších komiksovek, tento film dost možná ani nebude nejlepším filmem podle komiksu v letošním roce, nicméně z hlediska důležitosti vzniklo v tomto subžánru v poslední době jen málo filmů, které mu mohou konkurovat.

Lehce mechanická sólovka s politickým pozadím 

Dějový oblouk Black Panthera začíná v podstatě rovnou po skončení filmu Captain America: Občanská válka. Korunní princ fiktivní africké země Wakandy T’Challa (Chadwick Boseman) se stále vyrovnává se smrtí wakandského krále a také svého otce T’Chaky. Zároveň čelí své blížící se korunovaci a musí se popasovat jednak s vlastní nejistotou ohledně kralování a také s odlišnými představami wakandských elit o budoucnosti země. Wakanda je totiž, navzdory pověsti rozvojové země, ve skutečnosti jedním z nejvyspělejších míst na Zemi díky obrovským zásobám vzácného kovu zvaného vibranium. Z tohoto kovu je jednak vyroben slavný štít Captaina Americy, především po něm ale pasou tajné služby a nejrůznější překupníci včele s padouchem Ulyssesem Klauem (Andy Serkis). Postupem stopáže ovšem T’Challa spolu s divákem zjišťuje, že Klaue možná není tím největším nebezpečím a za vlády jeho otce bylo dost možná cosi prohnilého v království wakandském.

Je trochu škoda, že přes přehršel témat, které film otvírá, je výsledek stejně více než cokoliv jiného opět trochu mechanicky odvyprávěná hrdinská story, jen zasazená do neokoukaných kulis. Black Panther není klasickým superhrdinským originem, protože hrdina už na začátku Black Pantherem je. T’Challa je ovšem postaven do nové pozice a na ploše více než dvou hodin následně sledujeme archetypální příběh o vzestupu, pádu a znovuzrození hrdiny. Taková Nolanova batmanovská trilogie vměstnaná do jednoho filmu. Ve chvíli, kdy se divák zorientuje v lehce chaoticky představovaném fikčním světě Wakandy, která je skutečně svébytným vesmírem uvnitř marvelovského univerza, může si začít odškrtávat povinné dějové zlomy, které dohromady směřují k epické závěrečné akční scéně a k tomu, aby se T’Challa vyrovnal se svými kořeny a dovolil sám sobě stát se tím králem, kterým chce být. Navzdory osudovému, na rodinné kořeny zaměřenému ohnisku děje a slušně roztáhlé stopáži se bohužel vypráví hodně ve zkratce, což brání skutečnému emocionálnímu zaangažování diváka.

V tomto ohledu se Black Panther hodně podobá filmům z první marvelovské fáze, například Iron Manovi 2 nebo prvnímu Thorovi. Oproti nim má nicméně jednu nezanedbatelnou, bohužel nevytěženou výhodu, respektive ambici. Celým svým poselstvím jde totiž o velmi politický film, který se spolu s vyprávěním archetypálního příběhu zároveň snaží vyjadřovat k aktuálním politickým problémům. Především se ve filmu řeší pospolitost afroamerické rasy po celém světě, čemuž samozřejmě nahrává i výše zmíněný primárně afroamerický štáb. Režie se ujal Ryan Coogler a s výjimkou Andyho Serkise jako záporáka a Martina Freemana v roli agenta Rosse, který film propojuje s širším univerzem Marvelu, zde není výraznější bělošská figura. Oceňuji, že s výjimkou Foresta Whitakera se povedlo do klíčových rolí obsadit převážně neprovařené černošské herce.

Klíčového záporáka hraje výborný Michael B. Jordan z Creeda či nové Fantastické čtyřky, objekt hrdinova milostného zájmu Lupita Nyong’o, oscarová vítězka za 12 let v řetězech, další role získali například Daniel Kaluuya z loňské pecky Uteč nebo Danai Gurira alias Michonne z The Walking Dead. Úctyhodná herecká parta, všichni do svých rolí padnou jako ulití. Black Panther se ovšem nezastavuje u afroamerického tématu. Vzhledem k tomu, že Wakanda je zemí, která před zbytkem světa ukrývá tajemství svého vibraniového bohatství a futuristických vynálezů, kterými oplývá, se vlastně docela logicky tvůrci rozhodli trochu rýpnout i do uprchlické krize. Jedním z největších T’Challových dilemat totiž ve filmu je, zda otevřít wakandské hranice světu, nebo se po vzoru svého otce stále skrývat.

Velkorysé, příjemně etno podání 

Stejně jako v případě potenciálně osudového a silného příběhu je však i tohle politické pozadí příliš naivní a zkratkovité na to, aby mohlo v divácích skutečně rezonovat. Black Panther je v obou zmíněných ohledech především snaživý a je příjemné vidět komiksový film, který se nebojí vyjádřit názor. Nicméně přesto se ani na chvíli nevyprostí ze škatulky pastelové zábavy pro masy. Ve výsledku to po filmu pravděpodobně nikdo ani nechtěl, ty náznaky na důslednější vytěžení tam ale jsou a já si jich nemohl nevšímat. Jedním z důvodů je možná i fakt, že ani ta zábava na mě nefungovala úplně stoprocentně. Coogler je bezpochyby velmi schopný realizátor, který dokáže obraz napumpovat vizuálními finesami první jakosti, nebojí se rozhýbat kameru a především dokáže patřičně velkoryse prodat nadupanou vizuální podobu filmu, která mísí africké tradice s futuristickým prostředím Wakandy. Co mu ovšem moc nejde od ruky, jsou akční sekvence. Všechny jakoby trvaly o pár minut déle, než by bylo potřeba, navíc koncept „panterské“ tmy a nepřehlednosti, na kterém staví velká část z nich, sice zní fajn, ale na plátně to je často jen neosobní bordel. Nejbolestivější je Cooglerova akční nemohoucnost v dlouhatánském, na několik dějů rozfázovaném finále, které jednoduše neodsýpá. Přitom zdánlivě je vše na svém místě, hudba patřičně duní, střih i kamera mají dynamiku, ale to, co má být epickým završením, do sebe nakonec tak nějak nezapadá.

Osobně jsem měl trochu problém i s hlavním hrdinou, který se okatě vymezuje vůči všem těm rebelantským hláskařům, kterých je u Marvelu plno. To je na jednu stranu samozřejmě fajn, všichni nemohou být Tony Stark. T’Challa jako neustále pochybující nastupující král se ale bohužel nechá zastínit v podstatě kýmkoliv, s kým se na plátně pustí do dialogu. Když se člověk těší na každou vzácnou scénu s Michaelem B. Jordanem, ale patálie ústředního hrdiny jej nechávají tak nějak chladným, není to dobře. Stejně tak není dobře, když nemám chuť s tímto hrdinou trávit další filmy. Jako součást Avengers bude Black Panther nepochybně fajn, atraktivní prostředí Wakandy by si zkrátka zasloužilo plnokrevnější hlavní postavu. Další díly ovšem samozřejmě přijdou a tento úvod si přes všechny výhrady rozhodně nezaslouží zatratit. Prohlubuje MCU způsobem, který se příjemně distancuje od ostatních filmů (až na Freemana a povinnou potitulkovou scénu), má svůj osobitý styl a navíc i větší ambice než většina superhrdinských konkurentů. Že tyto ambice nejsou adekvátně naplněny, je škoda, dalo se to ale očekávat.

Verdikt 

Black Panther není nejlepším komiksovým filmem všech dob. Ani zdaleka. Dokonce není ani nejlepší marvelovkou. V mnoha směrech je svou výstavbou až příliš mechanický, v politickém podhoubí lehce naivní a zkratkovitý. Zároveň je ale sympatický (někdy až příliš) urputnou snahou stavět na odiv to, v čem se liší od konkurence. Snaživý komiksový film, který bude mít asi větší vliv, než by si zasloužil. Za vidění ale stojí už kvůli tomu.

Hodnocení: 7/10