Aquaman: Jak testovací projekce změnily největší DC hit?

Film je byznys a aby se dolarů objevilo v pokladnách co nejvíc, dělají se testovací projekce. Ty umožňují tvůrcům získat od diváků zpětnou vazbu ještě v průběhu finalizace filmu a zatáhnout za záchranou brzdu včas. Má to ovšem svoje rizika.

Zkušební projekce mohou tvůrcům velmi pomoct ujasnit si, kterou cestou se vydat, co funguje a co nefunguje. Ale mohou je taky solidně zmást, protože pravdou je, že ve skutečnosti lidé neví, co vlastně chtějí - minimálně do té doby, než to vidí. Zkušební projekce tak může tvůrce spíš ujistit v tom, že mají dobrý produkt. Jakmile se ale objeví problémy, mají diváci hromadu často protichůdných názorů stejně jako když se sejde dvacet odpovědných manažerů na jednání. A je pak na tvůrcích, co si z toho vyberou. Jistotu však mít nebudou.

To se stalo například při testovacích projekcích Johna Wicka 3. Jen před pár dny se Chad Stahelski rozvykládal o tom, jak mu takové testování ne-pomohlo. Část diváků totiž měla pocit, že akce je ve filmu moc, zatímco druhá, že je jí tam málo. A teď babo raď.

V případě Aquamana se dostalo ven ještě víc informací  díky Neilovi Dalymu,  jednomu z odborníků, který pro Warnery testovací projekce organizuje a vyhodnocuje.

Na kom se testuje?

Aquaman se testoval na čtyřech základních cílových skupinách, jejichž vzorky byly vždy při každé projekci namíchané. Muži pod 25 let, nad  25 let a totéž ženy pod 25 let a nad 25 let. Testovací projekce proběhly celkem čtyři. Jedna ve velmi rané fázi, kdy bylo hotovo naprosto minimální množství efektů, zhruba  10%. Ta se logicky zaměřovala spíš na dějovou linku a postavy. O další projekci mnoho neprozradil, poslední dvě se konaly na podzim rychle za sebou a jejich cílem bylo spíš doladit detaily.

Naprosto zásadní výsledek testovacích projekcí byl, že diváci chtěli ve filmu víc humoru, víc hláškujícího Aquamana. A tak ho dostali. Neil Daly přímo říká, že původní verze Aquamana byla mnohem méně vtipná a diváci tady zásadním způsobem ovlivnili film. Aquaman je v něm tak trochu na půl cesty mezi Snyderovým pojetím, ke kterému se snažil James Wan přiblížit a se Snyderem to dokonce konzultoval, a Whedonovým namachrovanějším, misogynističtějším přístupem. 

Druhou velkou otázkou, která vzešla z vyhodnocení diváckých názorů, byla celková stopáž a dějová linka Black Manty.  Diváci se shodli v tom, že film je možná až příliš dlouhý a také jim připadalo, že Black Manty je ve filmu příliš. Studio by sice kratší čas chtělo, ale po zkušenosti s Justice League, kterou ani to komerčně nezachránilo, se rozhodlo na Jamese Wana raději netlačit.

Ve skutečnosti chtěl kratší film ale i James Wan a navrhoval, aby se vyhodily právě některé scény s Black Mantou. Tím spíš, že už v průběhu léta začalo být zřejmé, že výsledný film funguje a i odborníci na vyhodnocení diváckých názorů studio upozorňovali, že má v ruce podle všeho divácký hit, k němuž bude točit sequel. Jako dobré řešení se proto jevilo, aby si studio Black Mantu šetřilo. Ve hře tak bylo zhruba 20-30 minut, o které se film dal zkrátit.

Wan souhlasil, ale i když výsledný film je podle Dalyho velmi blízko tomu, jak si ho režisér představoval, v případě Black Manty musel ustoupit. Sám Geoff Johns, který se podílel i na scénáři Aquamana, mu údajně řekl: Nemůžeš Black Mantu vystřihnout. Miluju ho. Najdi jiný způsob, jak film zkrátit, ale Mantu vystřihovat nebudeme.

A tak se i stalo. Zbytek už je známá pohádka o tom, jak Aquaman i se 143 minutami stopáže překonal 1 miliardu dolarů a stal se nejúspěšnějším DC komiksovým filmem všech dob. A diváci na tom mají svůj podíl, protože humor, který je v Aquamanovi jednou z jeho silných zbraní, si vybojovali právě oni.