Recenze: Skleněný - M. Night Shyamalan uzavírá svoji trilogii v psychiatrické léčebně

Je to průšvih?

Od premiéry Vyvoleného to trvalo dlouhých 18 let, než M. Night Shyamalan dovedl své hrdiny do cíle. Příběh, který svého času zůstával ve stínu Šestého smyslu a působil dojmem, že Shymalan bude v budoucnosti točit spíš náročnější filmy, dostal před třemi lety nečekaného bratříčka v podobě Rozpolceného. Ten byl vydařeným thrillerem s překvapivou pointou odhalující, že děj snímku se odehrává ve stejném světě, ve kterém žije hrdina Vyvoleného David Dunn (Bruce Willis). Umělecký, ale i komerční úspěch konečně Shyamalanovi zase vehnal vítr do plachet a tak tu máme třetí díl, který svádí na jedno plátno všechny hlavní postavy - kromě Davida Dunna i rozpolceného Kevina Wendella Crumba a hlavně mistra manipulátora pana Skleněného, po kterém je film pojmenován.

Výsledek bohužel asi většinu diváků zklame, na druhou stranu, nejedná se o žádný velkolepý průšvih. Shyamalan rozhodně natočil horší filmy. Jen prostě nedokázal naplnit příslib, který na konci Rozpolceného dal a místo něčeho dech beroucího doručil do kin materiál na povídku s průměrnou pointou natažený ovšem na dvě hodiny. Není to poprvé, co takto poměrně slabý materiál nafoukl, vlastně mám pocit, že většina jeho práce včetně Šestého smyslu připomíná svým dramatickým obloukem spíš povídky. Spokojenost diváků pak závisí hlavně na tom, jak silná je jejich pointa. A tady se to na konci tváří, jako že to je strašně moc a přitom je to jen takové pšouknutí do igelitové tašky.

Jedno se ale Shyamalanovi nedá upřít. Je to zručný filmař. Umí pracovat s náznaky, očekáváním, tajemnem a zvuky. Umí vyprávět obrazem. A všechen svůj nezpochybnitelný talent ve Skleněném uplatňuje, aby film, odehrávající se ze tří čtvrtin (možná i víc) v ústavu pro psychicky narušené pacienty, docela solidně odsýpal i přesto, že se v něm nic extra neděj. Tempo vyprávění je samozřejmě pozvolnější, ale nuda to není a jakmile se naladíte, nebudete mít větší problém.

O řemeslné zručnosti tedy není pochyb, přestože i v tomto směru Shyamalanovy první filmy byly výraznější a vizuálně propracovanější. Potíž je pouze v tom, že závěr, který se snaží přijít s velkým odhalením nijak zvlášť nefunguje a ukazuje se to, co v průběhu celého filmu cítíte čím dál víc - že Shyamalan, kdysi označovaný jako nástupce Spielberga, vlastně nemá o čem vyprávět. Tím jak skrývá motivy a cíle postav, nedokáže vytvořit žádný zásadní konflikt, nedokáže říct, co je v sázce ani o co se hraje. Nemá postavu, se kterou byste jeho děj skutečně prožívali. Několik naznačených motivů se v průběhu filmu vytratí (především celá linka s Davidovým synem, který zpočátku působí jako mnohem silnější postava, ostatně to se týká i samotného Davida) a postavy se sem tam chovají nelogicky. Ve filmu je např. scéna, kdy jedna vedlejší postava chce vidět jednu z hlavních postav (i když by to na základě zkušenosti chtít neměla) a přijde proto za psychiatričkou, která má všechnyi na starosti. Psychiatričku žádost zarazí, ale nikdy se nezeptá proč. Souhlasí se setkáním, během kterého se ukáže, že vedlejší postava je ve skutečnosti naprosto klíčová pro další léčbu. Jaký měla psychiatrička ale  plán, pokud by se tahle vedlejší postava sama od sebe neobjevila, to mi fakt hlava nebere.

Naštěstí film drží charisma všech tří herců. Bruce Willis táhne hlavně začátek a je strašně fajn ho znovu vidět na plátně, dál toho ale moc neukáže, protože jakkoli by to měl být jeho příběh, slouží spíš jen jako návnada pro diváky a po první zhruba půlhodině začne vyklízet pole. Samuel L. Jackson si ovšem svého pana Skleněného užívá a energii a dynamiku všemu v pravidelných intervalech dodává James McAvoy, který se doslova vyžívá v předepsaném střídání postav. Pořád je zábava ho sledovat, i když místy je té herecké exhibice už zbytečně moc a v okamžicích, kdy je přeměněný na Beast a mluví, má člověk dokonce chvílemi tendenci se spíš pousmát jak u béčkového hororu.

Závěr pak sice nabízí akci, její finále a jeho emociální dopad na diváka je ale v podstatě nulový. A to znamená, že Shymalan někde udělal chybu. A bojím se, že do budoucna se z toho nepoučí. Co taky čekat od někoho, kdo se po vzoru Alfreda Hitchcocka obsadí do cameo role, aniž by si alespoň ve střižně přiznal, že celá ta scéna je zbytečná a že není dobrý herec. Do kina na tenhle film nemusíte, ale nezaslouží si být ani tak zatracovaný. A umím si představit, že část lidí s ním bude ,,v pohodě".

Verdikt

Shymalan nedokázal naplnit vysoká očekávání diváků a nejspíš ani sám sebe. Výsledkem je nevyvážený film, který není vyloženě špatný a rozhodně to není taková katastrofa, jak se vám někteří hysteričtí recenzenti snaží namluvit. Ale není ani dobrý. Skleněný má své silné chvilky, daří se mu držet napětí, hlavně ale dokazuje,  že někde v Shyamalanovi se perou stejně jako v Kevinovi Wendellovi Crumbovi minimálně dvě až tři osobnosti - talentovaný režisér trpící narcistní poruchou a přesvědčením, že je totální génius; šikovný scenárista s občasnými záblesky výjimečnosti a pak taky filmový rutinér, který ví, že když chce, dokáže vyrobit solidní nastavovanou kaši z čehokoli, jen když to hodí nějaké peníze. To se asi nakonec podaří, rozpočet byl 20 milionů a tržby jsou už teď na 100 milionech. Na opravdu výjimečný Shyamalanův kousek si ale budeme muset dál počkat.

Hodnocení: 6/10