Vybrat pět nejlepších hororů není - tak jako v každém jiném žánru - úplně snadné. Hlavně kvůli tomu, že hranice mezi žánry se čím dál víc stírají. Stačí se podívat, co s nimi vyvádějí správci na ČSFD. Je například Upgrade horor nebo akční film? Kromě toho, že to je sci-fi. Úplně nejproblematičtějším filmem se tak letos pro mě stal indonéský akčňák The Nigh Comes For Us, kde se s lidskými bytostmi v podstatě celou stopáž pracuje jako se zombíky v The Walking Dead, jen to prostě není horor ale akční film. Extrémně (až absurdně) násilný akční film. Ale o tom případně můžeme vést diskusi dole pod článkem. Tak tedy, pět filmů, které když si pustíte, nebudete mít zrovna klidný a romantický večer, zase ale máte jisté, že u toho nikdo nebude moc mluvit. Dodávám jen, že nerozlišuji, který z filmů je na páté a který na první pozici, který z nich je nejlepší a který nejhorší. Každý z nich je dobrý ve své vlastní hře a vzájemně jsou si rovnocenné. Je to prostě pět stejně těžkých zářezů do vašeho klidného spaní. Číslování je tu pro přehlednost.
1) Apostle
Apostle je výživná pocta béčkovým oldschoolovým hororům ze sedmdesátých let. Mladý feťák Thomas Richardson se vydává na počátku 20. století na ostrov ovládaný tajemnou sektou, která unesla jeho sestru a požaduje za ni výkupné. Trochu jako Vesnice, trochu jako The Witch, trochu jako Wicker Man, tohle ale precizně režíruje Gareth Evans, autor a režisér brutálního akčního Raidu/Zátahu. A jeho řemeslná zručnost je tu znát. Skvěle tu postupně pracuje nejprve jen s atmosférou a náznaky, postupně svůj ďábelský stroj ale roztáčí k čím dál větším obrátkám a přidává gore scény, jejichž vrcholem je sólo pro obří vrták a lebku. Apostle nechce být ničím víc ani ničím míň než ,,obyčejným" brutálním hororem pro 21. století, který vyřezává z lůna tradice maximum. Všude přitom cáká krev, hlavní hrdina se dost často tváří pološíleně (viz úvodní foto) jako by za noc s pomocí drog přečetl kompletního Lovecrafta, k tomu si připočtěte vynikající hudbu a dostanete skvělou čistou žánrovku, které jde o jediné - probudit ve vás strach, děs a hrůzu. K dispozici na Netflixu.
2) Hereditary
Podle mnohých je Hereditary aneb Děsivé dědictví nejlepší horor roku 2018, podle některých dokonce nejlepší horor uplynulých deseti let. Každopádně pokud máte rádi horory, měli byste ho vidět. Příběh jedné rodiny, která se ocitne v konfliktu s temnými silami (nechci tu házet spoilery, ve tmě tu na vás čeká hned několik velkých zvratů), nabízí opravdu děsivé scény a navíc i famózní herecké výkony v čele s Toni Colette. Její postava je tak skvěle napsaná a zahraná, že překračuje hranice toho, co je v tomto žánru běžné. Ale i pokud psychologickou drobnokresbu postav zrovna neprožíváte, nemusíte se bát, že byste se nudili - Hereditary vás protáhne peklem a na sloupy u silnice se už nadosmrti budete dívat jinak.
3) A Quiet Place
Komerčně nejúspěšnější horor roku, který všem vytřel zrak a který překvapivě pro všechny napsal a natočil herec John Krasinki (The Office, seriálový Jack Ryan). Krasinki naprosto brilantně pracuje s výchozí myšlenkou světa, ve kterém se musíte pohybovat tiše, protože stvůry, které ho ovládají, přitahuje hluk. Každá jedna scéna je důmyslně vystavěná, Krasinki si průběžně připravuje další problémové situace a vrcholem filmu je scéna, v níž hlavní hrdinka v podání Emily Blunt rodí, zatímco monstra se plíží domem. Tiché místo má skvěle vymyšlený svět, skvělé obsazení a obzvlášť v kině, kde všichni diváci mlčí jako zařezaní, pak vyniká, jak dobře natočený horor to je.
4) Annihilation
Hned zkraje roku dorazil sci-fi horor Alexe Garlanda s Natalii Portman, který v sobě míchá celou řadu vlivů. Rozhodně tu najdete něco z Vetřelce a hodně z Věci, ale závěr mi připomněl pro změnu spíš skvělé Sunshine. Jedno je jisté - Garland natočil film, kterým potvrdil svoji pověst jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti. Uměleckou režisérskou vizi skvěle míchá s čistě žánrovými scénami a například ta, ve které jedna z členek komanda vyslýchá ostatní a celé to se zvrhne, určitě patří k tomu nejlepšímu a nejděsivějšímu, co jsme v roce 2018 viděli. Nemluvě o finální dvacetiminutovce, která je pravda spíš filmařsky dechberoucí, než děsivá, ale rozhodně dokáže vzít za koule.
5) Mandy
O páté místo v tomto žebříčku se svedla největší bitva. Zatímco předcházející čtyři filmy byly v podstatě v mých očích jasné, tahle pozice zůstávala s otazníkem. Nakonec volím Mandy. Hororový revenge LSD metal trip s Nicholasem Cagem, který určitě není pro každého, ale pokud jste vyrostli v 80. letech nebo máte filmy z té doby rádi - myslím tím hodně béčkové filmy - tak tohle by vám nemělo ujít. Panos Cosmatos (syn režiséra George Pan Cosmatose, který se nejvíc proslavil druhým Rambem) totiž natočil strašlivou haluz, která naplno využívá kongeniálního haluzoidního herectví Nicolase Cage a celé to halí do těžkého drogového závoje, kde si čas, prostor a barvy dělají, co chtějí. No a když se pak Cage ocitne v revenge módu a vydá se po stopách sekty, která mu zabila manželku, dějí se strašlivé věci, které vrcholí bitvou dvou obřích motorových pil. Jak říkám, není to pro každého, ale Mandy se objevuje v celé řadě žebříčků za rok 2018 a je to film, který byste měli vidět už jen proto, abyste si na něj udělali názor, protože bez Mandy vaše morbidní hororová sbírka za rok 2018 nebude nikdy kompletní.
Těsně to nedali:
Bird Box - skvělý ,,konceptuální" horor se Sandrou Bullock postavený na podobném principu jako Tiché místo, jen tady se postavy pro změnu nesmí dívat. Tiché místo ale přišlo dřív.
Halloween - David Gordon Green skvěle navázal na původní Carpenterův film, úvodní scéna je brilantní (jedna z nejsilnějších roku 2018), ještě i celý rozjezd pak funguje (scéna na toaletách na benzínce), čím blíž ke konci, tím víc se ale postavy chovají na můj vkus jako idioti (což lze těžko u slasheru úplně vytýkat, ale mě to nevyhovuje).
Jaký horor se nejvíc líbil vám?
Pozor: osobny nazor :)
OdpovědětVymazatMandy musim este len zkuknut - inak, az na jednu vynimku s vyberom suhlasim. Hereditary aj Annihilation - podstatne lepsie nez som cakal na zaklade trailerov - hlavne v zaveru oboch filmov ocenujem neprijemne desive az neprirodzene sceny, ktore ma drzali v napati.
Bohuzial Apostle by sa u mna na zoznam top-ky nedostal - na film som sa tesil uz len kvoli Danovi Stevensovi (ktory je v Legion genialny - hmmm musim si to znovu pozriet :) ).
Prva 1/3 bola dost zahadna na to, aby som sa nemohol dockat kam sa film posunie, ale hned potom som mal pocit, ze sa pribeh stratil - akoby scenarista zabudol, co sa v deji dialo.